Kapitalismu se daří lépe než kdy předtím

Značnou pozornost vzbuzuje nová kniha britského novináře Paula Masona Postcapitalism (Postkapitalismus), který v ní tomuto ekonomickému systému věští brzký konec. Týdeník Economist ovšem tuto tezi rozporuje, a naopak hlásí, že kapitalismu – pokud ho definujeme jako interakci jednotlivců s tržní ekonomikou - se daří lépe než kdy před tím. Časopis argumentuje třeba existencí nových platforem, skrze něž mohou jednotlivci podnikat a vydělat si peníze: pronájmem bytu či prodejem vlastních výrobků skrze servery typu Airbnb nebo Etsy (obdoba českého Fleru).

Tyto technologické novinky však zároveň konkurují tradičním formám podnikání a obchodním modelům - stačí si připomenout paniku hoteliérů, kterým Airbnb ohrožuje živobytí. Economist se nicméně tímto argumentem nenechává vyvést z míry a připomíná, že dotyčné obory se velmi pravděpodobně prostě přizpůsobí nové situaci; stejně jako se kupříkladu přizpůsobil hudební průmysl stahovací revoluci.

Že kapitalismus nezaniká, ovšem podle Economistu neznamená, že se zásadně neproměňuje. Jeden z modelů, jimž předpovídá konec, je idea celoživotního zaměstnání. Nejde jen o zaměstnavatele, u něhož by lidé pracovali od školy do důchodu, ale i o specializaci: lidé prostě budou muset během života měnit obory a učit se nové schopnosti v závislosti na momentální poptávce pracovního trhu.

Počátkem příštího týdne má v mauretánském Nuakšottu začít

odvolací proces s protiotrokářským aktivistou Biramem Dah Abeidem

. Za mřížemi je od loňského listopadu, kdy jej policie zatkla během nenásilného pochodu proti otroctví v zemi a obvinila jej z „konspirace“ a vyvolávání nepokojů.

Mauretánie je považovaná za zemi, kde navzdory čerstvým zákonům stále de facto funguje otrokářský řád. Minimálně čtyři procenta z tamních tří milionů obyvatel – ale některé odhady hovoří o více trojnásobném počtu - jsou regulérní otroci. Stát sice otroctví postavil v roce 2007 mimo zákon, a nedávno byl dokonce jeden místní odhalený otrokář odsouzen k nepodmíněnému trestu; to je ale zatím jediná nepřesvědčivá výjimka.

Minimálně 156 tisíc lidí dál žije jako majetek svých „pánů“. „Vyrostla jsem jako služka v jedné rodině. Narodila jsem se do ní - sloužila tam i moje matka. Chodila jsem pást kozy a po návratu z pastvy jsem dělala všechny možné domácí práce. Hodně mě bili. Měla jsem děti a všechny od malička pracovaly ve službě taky. Otcem dvou mých dcer je pánův nejstarší syn. Řekl, že mi uřízne hlavu, když někomu prozradím, že to byl on,“ popsala serveru Anti-Slavery International takovou existenci Moulikher, jedna z několika málo nedávno osvobozených otrokyň.

V Mauretánii se otrocký status dědí po rodičích a v místních kriminálech sedí desítky abolicionistů, kteří proti zavedeným a tradičním pořádkům protestují. Biram Dah Abeid - sám syn propuštěných otroků - je jedním z nich. Zavřený byl už v roce 2010 a 2012; tehdy dostal trest smrti za veřejné spálení ‘Abrégé de Khlil’, světské interpretace islámu, ale exekuce byla prozatímně odložena. Přes tvrdé pronásledování pokračuje ve svém zápase a dokázal si vydobýt mezinárodní úctu: před dvěma lety dostal Cenu OSN za obhajobu lidských práv a Cenu bojovníků v první linii.

Úspěšný odvolací proces a propuštění Birama Dah Abeida na svobodu by byla velká podpůrná injekce všem abolicionistům v Mauretánii. Nejsilnější podpůrné slovo může mít v tom výsledku Evropská unie, která patří k největším mauretánským donátorům a drží zemi finančně nad vodou. Kdyby se Brusel v Dah Abeidově věci angažoval, mělo by to nepominutelnou váhu. Mezinárodní aktivistická organizace Avaaz proto na svém webu rozběhla mailovou výzvu unijním institucím - a k propuštění zavřeného bojovníka s otroctvím tak může rychlým podpisem pomoci úplně každý.

V úterý vody finančního světa rozčeřila zpráva, že Čína devalvovala svoji měnu renminbi (u nás je častěji a trochu nepřesně nazývaná jüan, což je její základní jednotka) k dolaru téměř o dvě procenta. Tamní centrální banka svůj krok komentovala jako jednorázovou korekci, přesto ve středu ráno došlo k další devalvaci téměř o dvě procenta.

Čína, druhá největší ekonomika světa, totiž poněkud ztrácí dech. Devalvace zvýhodňuje čínské zboží v zahraničí a zároveň dělá starosti západním společnostem. Z Evropy to pocítí výrobci luxusního zboží, devalvace komplikuje život také automobilkám, například BMW, která v Číně prodává čtvrtinu svých luxusních vozů.

Západní společnosti, pro něž je čínský trh klíčový, se budou muset smířit s nižšími zisky vykazovanými v dolarech, nebo budou nuceny zvýšit v Číně své ceny. List The Wall Street Journal jako klasický příklad uvádí americký Apple, pro který je „Velká Čína“ (ČLR, Hongkong a Tchaj-wan) druhým největším odbytištěm hned za americkým kontinentem. Znepokojena je i Coca-Cola - největší nápojová skupina světa v posledních letech na Čínu hodně sázela.

Slabší měna naopak pomůže například konkurovat v zahraničí čínskému výrobci telekomunikačního zařízení Huawei Technologies. Čínské firmy už ale obstojí i v dodávkách energetických zařízení. „Neuplyne dlouhá doba a Číňané se prosadí i jako dodavatelé zdravotnického zařízení. S tím musí Siemens nebo Philips počítat,“ upozorňuje podle HN David Vos z britské banky Barclays.

List New York Times k tomu ve svém komentáři dodává, že rozhodnutí má i pro Čínu dvě strany. Může pomoci tamní ekonomice, ale zároveň může ohrozit snahy Pekingu, aby se z renminbi spolu s dolarem, eurem, librou a jenem stala „globální měna“, ve které si státy budou vytvářet rezervy. Právě minulý týden Mezinárodní měnový fond prohlásil, že renminbi zatím nemůže být přidáno na seznam, protože se příliš nepoužívá pro mezinárodní transakce ani se s ním neobchoduje. Definitivně má MMF o žádosti Pekingu rozhodovat příští měsíc a nejnovější kroky to mohou ještě víc zkomplikovat. „Čína by měla přestat stanovovat fixní kurzy. Nemůže mít přísnou kontrolu nad svou měnou a zároveň se stát globální měnou spolu s dolarem či eurem, “ vzkazují NYT.

Windows 10 ne a ne přestat komunikovat s Microsoftem. Nový operační systém, který je k dispozici zdarma pro uživatele starších Windows 7 a 8, má problém u ochránců digitálního soukromí. Prakticky po celou dobu běhu totiž komunikuje se servery Microsoftu - a posílá jim všechno od informací o tom, co uživatel vyhledává, přes názvy souborů, které spouští, až po řadu nevysvětlených a nerozluštitelných dat. Systém nabízí několik nastavení, ve kterých lze internetové funkce vypnout - ale například data do „našeptávacího“ systému Cortana posílá i poté, co uživatel Cortanu deaktivuje.

Vysvětlení, které Microsoft jako odpověď na sílící kritiku podává - stručně řečeno „jen stahujeme aktualizace pro vaše bezpečí a komfort a neposíláme nic, co nechcete“ - je přitom vágní, nepříliš uspokojivé a analýzy odesílaných dat ho ani nepotvrzují. Jak píše server Ars Technica: většina uživatelů s výměnou soukromí za pohodlí nebude mít problém. Ti, co problém mají, by ale měli mít možnost nevyžádaným datovým přenosům zamezit.

Bude se „gay kultura“ měnit s tím, až se ke své orientaci přizná více konzervativců a křesťanů?

Tuto podnětnou otázku si klade komentář Vanessy Vitiello Urquhart

na portálu Slate

. Autorka se soustředí na nedávné případy coming-outu několika církevních hodnostářů a všímá si toho, že akceptování vlastní sexuality ještě nemusí nutně znamenat přijetí progresivních, individualistických a liberálních hodnot, které si obecně s gay kulturou ztotožňujeme.

Právě v případě oněch silně věřících homosexuálů, kteří se veřejně přiznali ke své orientaci, se ukazuje, že LGBTQ komunita (nově přidávané Q znamená queer nebo questioning) nejspíš bude muset nově definovat a rozvolnit definice toho, co vlastně znamená být gay. A je pravděpodobné, že to bude znamenat i přijetí více tradičního hodnotového žebříčku, který jsme dosud byli zvyklí připisovat konzervativcům.

Video: Magazín Aeon připomíná 13minutový experimentální snímek, který v roce 1965 natočil Arthur Lipsett jako koláž z filmových týdeníků posledních 50 let. Tehdy vznikl se záměrem zachytit nástup poválečné technokracie a éry strojů, dnes nám – jak píše magazín – slouží spíš jako časová kapsle ne tak vzdálené minulosti ukazující „lidskou sílu, majestátnost i chaos“.

Kulturní tip:Schnitke. V kinech od 13. srpna. „Tuto zprávu o českém prapůvodním barbarství a existenci místního bermudského trojúhelníku, v němž se bez vysvětlení ztrácejí lidé, podává Schmitke s jemným humorem i lehce strašidelným podtextem. Přesně tak, jak si to zasloužíme. Není to hluboká kulturní analýza, ale umělecká licence dalece přesahující běžné filmařské hraní si,” napsal v recenzi filmu v novém Respektu Kamil Fila.

https://www.youtube.com/watch?v=QVLA2eIQC2s