Jak se stal spořádaný instalatér džihádistou

Podle informací výzkumné agentury Pew se americká střední třída smrskla pod 50 procent. Poprvé od 70. let se tak tato skupina – obecně považována za klíčovou pro udržitelnost demokracie – stala menšinou.  Tehdy patřilo ke střední třídě 80 milionů domácností, přičemž o zbytek – 52 milionů – se dělili chudí a bohatí. Dnes patří ke střední třídě 120 milionů domácností, ale 121 milionů už obsadilo horní a spodní příčku společenského řebříčku.

Britský novinář Paul Mason, který vydal nedávno knihu o blížícím se konci kapitalismu, publikoval v Guardianu text o problému americké nerovnosti a dále cituje z výzkumu Pew, podle něhož šlo loni 49 % příjmů do kapes horní vrstvy, zatímco v roce 1970 to bylo jen 29 %. A naopak: zatímco loni brala střední třída 43 % ze všech příjmů, v roce 1970 to bylo 62 %. Neblahý vývoj je vidět i z jiných dat, kdy například rozdíl v příjmech horní a střední třídy byl v roce 1983 pouze dvojnásobný, ale loňský příjem horního patra byl už sedm krát vyšší než příjem patra středního.

Mason vidí v tomto vývoji příčinu úspěchu Donalda Trumpa a dalších populistů. Střední třída byla totiž v Americe vyhrazena převážně pro bílé – ať už to byli dělníci, farmáři nebo obchodníci. Tento archetyp amerického úspěchu mizí, za což Mason viní neoliberalismus.

Tak či onak, ze společnosti se vytrácí konsensus, bílá střední třída se cítí ohrožena a demokracie rezaví.  120 milionů příslušníků scvrkávající se střední třídy se dnes ptá, kdo jim vlastně rozumí a kdo jim nabízí naději v jejich stagnaci a nejistotě. A naslouchají populistům.

V roce 1976 udělali výzkumníci na univerzitě v Illinois pokus: nabídli studentům, aby za nějakou sumu prošli kampusem s maskou na tváři a s transparentem hlásajícím „Masturbace je zábava“. Studenti v průměru žádali necelých třicet dolarů, ale když měli takto projít kampusem bez masky, žádali dvojnásobek.

Je to vcelku pochopitelná reakce, nicméně částečně vysvětluje i to, proč podle průzkumu bylo v loňském roce 40 procent dospělých napadáno na internetu a mladí lidé mezi 18–24 lety zakoušeli takové útoky ještě víc, v celých 70 procentech.

Sandra Newman v eseji Posedlí maskou vysvětluje, že útoky na internetu jsou vlastně jen pokračováním staré tradice, když si lidé po celém světě a od počátku věků dávali na tvář masky, aby se stali někým jiným. „Jakmile si lidé dali na tvář masku, začali porušovat sociální normy,“ píše autorka.

Na internetu se také stáváme někým jiným – a často i tehdy, když svoji identitu neskrýváme. Už vstupem na pole internetu si dáváme masku a ocitáme se v „jiném světě“, o němž věříme, že nás zbavuje nutnosti dodržovat nároky a odpovědnost „reálného světa“.

Není to nic nového. Autorka popisuje různé rituály spojené s nošením masek, občas velmi nepříjemné. Například v přírodních kmenech v Melanésii v Oceánii nosil masku kat při rituálním zabíjení (což ostatně známe i ze středověku v Evropě).  Nositel masky není považován za odpovědného za své činy, každý chápal, že zabití bylo provedeno maskou, ne člověkem, který ji měl na sobě. Nošení masek samo vybízí k násilí a vede k vandalismu i slušné lidi. Existuje příklad, kdy učitelé ve Švédsku, poté co si nasadili masku, začali ničit květiny ve školní zahradě.

Nošení masek bylo zejména u žen velmi populární v Evropě v 16. a 17. století. Původně byly myšleny jako ochrana proti slunci a také jako ochrana proti pohledům smilných mužů. Jenže ženy rychle pochopily, že masky jim umožňují flirtovat s muži bez toho, aby si zničily pověst – a hojně toho využívaly.

Faktem je, že masku nosíme i tehdy, když ji zdánlivě nemáme. Ve svém životě často hrajeme roli, která by za jiných okolností vypadala divně – například když zpíváme „přiblblé“ písničky tříletým dětem. Máme masku dítěte, i když si ji nedáváme na tvář, protože spoléháme na to, že naši roli každý náhodný divák chápe.

Je prakticky nemožné být „sám sebou“ vždy a za každých okolností. A nemá to být ani naším cílem. „Musíme si však uvědomit sílu, kterou nám různé masky dávají,“ píše autorka. „Měli bychom vzdorovat impulsům hněvu, kdy máme chuť si nasadit masku, která je nosičem sadismu. Když jsme svědky toho, jak se někdo jiný pokouší nasadit si masku trestu, měli bychom mít odvahu zasáhnout. A především bychom měli mít na paměti, že za všemi těmi maskami, jež nás obklopují, jsou lidé stejně zranitelní a reální jako my.“

Instalatér Mark Oberholtzer se stal nečekaně a bez svého vědomí po 32 letech vzorné práce pro spoluobčany v rodném Texas City stal sympatizantem teroristů. Jednu loňskou prosincovou středu přijela do jeho podniku náhle přepadovka FBI a firemní telefon se bez ustání rozřinčel: volali a psali na něj lidé toužící zkoprnělému Oberholtzerovi oznámit, že coby islamistický bastard bude brzy viset.

Postupně se věci vyjasnily. Někdy před třemi lety prodal instalatér do autobazaru v Houstonu jedno ze svých firemních aut, pickup Ford F-250. A vůz po nějakém čase skončil ve vozovém parku džihádistů v Sýrii, kde jej při jedné z bojových operací zachytil neznámý fotograf. Od něj pak fotka zobrazující bok pickupu s kulometem, jasně viditelným nápisem Instalatérství Mark-1 a s firemním telefonním číslem doputovala až na Twitter. Podle doprovodného tweetu jezdí s autem střelci z Jaish al-Muhajireen wal-Ansar, jedné z brigád Islámského státu v Sýrii.

“Já vůbec nevím, jak se tam ten vůz mohl dostat,“ citovaly na startu aféry Oberholtzera místní noviny Galveston County Daily News. Dnes už se ví, že od houstonského prodejce AutoNation Ford Gulf Freeway koupil Ford v dražbě jeden z menších lokálních překupníků a po sérii dalších prodejů nakonec dosledovatelná pouť auta končí v Turecku.

Podle čerstvé informace deníku Washington Post podal instalatér Oberholtzer žalobu na překupníky z AutoNation. Když totiž firemní auto prodával, chtěl z něj jako vždy sundat firemní logo a telefon, ale manažer AN mu to rozmluvil s tím, že může dojít k poškození laku a že nápis odborně odstraní oni. To se viditelně nestalo a pro Oberholtera i pro jeho byznys to mělo docela tvrdé následky.

Kvůli logu na kulometném hnízdě islamistů se řemeslník stal na nějaký čas „celonárodní celebritou“. Džihádistické auto s jeho telefonem a firmou použil proslulý komik Stephen Colbert jako otvírák své show, kterou sledovalo 2,5 milionu diváků. „Sýrie se topí ve sračkách a zdá se, že konečně našli někoho, kdo by jim z toho pomohl,“ žertoval.

Počet telefonátů na číslo uvedené na autě se vyšplhal na tisíce hned v prvních dvou dnech po zveřejnění fotky. „Některé z nich byly opravdu hnusné,“ komentoval to Oberholtzer pro Washington Post.  Jeho žaloba zmiňuje strach o život, který dopadl na členy rodiny i zaměstnance, z nichž někteří raději z firmy 1 odešli.  Žaloba tak viní AutoNation mimo jiné z nedbalosti, podvodu a útoku na soukromí zneužitím jména.

Americký ministr zahraničí John Kerry přijal během úterního vyjednávání v Moskvě ruský požadavek, aby při hledání východiska z bezmála pětileté občanské války v Sýrii skoncovala Amerika s trváním na odchodu diktátora Bašára Asada. „Už nepožadujeme tzv. změnu režimu. O budoucnosti Sýrie si rozhodnou sami Syřané,“ cituje Kerryho výrok po jednání server Foreign Policy. A zmiňuje, že ruský vyjednavač Sergej Lavrov označil v radosti nad výsledkem schůzku „velkým dnem dohody“.

Na odchodu Asada, který je viněn z masivního porušování lidských práv a z vraždění obyvatelstva chemickými zbraněmi, trvaly USA se svými západními spojenci vytrvale hned od začátku konfliktu. Současná otočka ilustruje vývoj, k němuž došlo v syrské politice Obamovy administrativy během posledních měsíců, kdy začali dění na Blízkém východě s čím dál větší silou ovlivňovat terorističtí revolucionáři z Islámského státu.

Naproti tomu Rusko je ve svém vztahu k Asadovi konzistentní a vytrvale oponuje tlaku na jeho odchod; od letošního září to dokládá i vzdušnými údery na cíle protiasadovských neextremistických rebelů. Proti nim ruské letectvo útočí silněji než proti Islámskému státu, o jehož potření má jít mezinárodní koalici především.

Rusové trvají na tom, že „otázku vedení své země si Syřané musí rozhodnout sami mezi sebou“. V souvislosti s tím na jednání v Kremlu prezident Putin zmínil, že ohledně nadcházejících mírových rozhovorů v Sýrii má Rusko ještě několik „nevyřešených otázek“. Mezi nimi především tu, která ze současných formací syrských rebelů by měla a mohla být k vyjednávání o budoucnosti země připuštěna, a která naopak bude označena za teroristickou a rozdrcena stejně jako Islámský stát či al-Káida.

Na seznamu „uznávaná opozice versus nepřijatelní teroristé“ se v současnosti pracuje a podle Foreign Policy všichni zúčastnění – syrská opozice, Američané, Rusové a další – doufají, že mírové rozhovory by mohly začít brzy počátkem příštího roku.

Syrská spolupráce každopádně přinesla nové tóny do americko-ruských vztahů, jež byly od loňského zabrání Krymu a války na východní Ukrajině na bodu mrazu.  Amerika se západními spojenci vyhlásila vůči Rusku tvrdé sankce a volala po izolaci Putinova režimu. To teď, zdá se, skončilo. „Neusilujeme o politickou izolaci Ruska, absolutně ne,“ prohlásil Kerry v Moskvě. „Svět je na tom lépe, když USA a Rusko spolupracují. Současná spolupráce prezidentů Obamy a Putina je známkou dospělosti,“ dodal.

Taky tak nesnášíte, když zapomenete, kam jste zaparkovali svoje letadlo? -Tak začíná na CNN.com článek o tom, jak vedení malajsijského mezinárodního letiště (KLIA) hledá v novinách majitele opuštěných letadel.  V areálu stojí ne jedno, ale rovnou tři obří Boeingy slavné řady 747. Už jsou tam víc než rok a vedení letiště nemá ponětí, jak se tam dostaly a komu vlastně patří.

https://www.youtube.com/watch?v=w6q6giNHVQ8

Aby našlo zapomnětlivého boháče, dalo reklamu do několika malajských deníků, od kterých zprávu převzala i světová média. Vedení letiště v článku majiteli letadel vzkazuje, aby si své stroje vyzvedl do čtrnácti dnů. Jinak je prodají nebo pronajmou (jak jim to ostatně povoluje zákon) a peníze použijí k zaplacení různých výdajů a dluhů.

K článku jsou připojeny i fotky letadel s popisem. To aby se majitel rychleji rozvzpomenul, jak vlastně vypadají stroje, které už přes rok chybí v jeho hangáru.  Každý z nich se tam dostal v jiný čas, ale předpokládá se, že mají společného majitele – protože podle databáze vlastníků všech letadel vyrobených firmou Boeing patřily všechny tři stoje společnosti Air Atlanta Icelandic, která je pak společně prodala v roce 2008. Od té doby křižovala mezi několika majiteli a není jasné, v jakém hangáru kotvila předtím, než zůstala na mezinárodním letišti v Kuala Lumpuru.

Letiště ještě dodává, že problémem není nedostatek místa na ploše. Potíž je v tom, že nemají komu poslat dlouhý účet s poplatky za parkování.  Generální manažer Zainol Mohd Isa vzkazuje, že pokud byste náhodou neměli kam dát svůj Airbus A380 – což je aktuálně největší dopravní letadlo na světě – můžete s ním doletět právě do Kuala Lumpuru.

Video: Německý raper Kazim a reklama na to, co všechno vám dovolí v berlínském metru.

https://www.youtube.com/watch?v=xvcpy4WjZMs

Kulturní tip: Láska z Khon Kaen. V kinech od čtvrtka 17. prosince. „U režiséra se dá vskutku mluvit o meditativních dílech, které nám pomáhají zastavit se ve všednodenním shonu a přijmout univerzum v jeho celistvosti – nebo alespoň vytušit, že naši jevovou realitu přesahuje něco neuchopitelného. Očištění a uzdravení jeho díla provází i tematicky,“ píše v recenzi Kamil Fila.