Nejméně konvenční a nejméně zkušená vláda, kterou západní Evropa zažila od začátku evropské integrace v roce 1957 - tak nazval list Financial Times, známý střízlivým, věcným, přesným zahraničním zpravodajstvím, vznikající italskou vládní koalici mezi radikálně pravicovou Ligou Severu a populistickým Hnutím pěti hvězd.
Strany vycházejí z jiných ideologií, spojuje je však odpor proti současnému evropskému konsensu: za cíl si například daly zrušení penzijních reforem, které na vrcholu krize eurozóny pomohly italským financím, zrušení protiruských sankcí EU, deportaci půl milionu ilegálních migrantů, snižování daní a současně zavedení základního nepodmíněného příjmu. Z vládního programu nakonec vypadly požadavky na odpuštění italských dluhů a na vytvoření mechanismu pro vystoupení z eurozóny, přesto jím byly naprogramovány konflikty se zbytkem EU.
Po víkendu je ale vše jinak: skoro upečená vláda nevznikne a třetí nejdůležitější země eurozóny je ve vážné politické krizi. Do vzniku kabinetu totiž zasáhl prezident Sergio Mattarella, který odmítl jmenovat ministrem financí euroskeptického ekonoma Paola Savonu. “Nejistota ohledně naší pozice vůči euru vystrašila italské a zahraniční investory, kteří investovali do našich firem a akcií,” vysvětlil prezident Matarella, že jednal z obav o italskou pozici v eurozóně. A varoval, že důsledky nejistoty investorů ohrozí italské firmy i blahobyt občanů. Vedení přechodné vlády v pondělí nabídl Carlu Cottarellimu, bývalému vysoce postavenému úředníkovi Mezinárodního měnového fondu.
“Pravda je, že nechtějí, aby Hnutí pěti hvězd sedělo ve vládě. Jsem naštvaný, ale tím to nekončí,” reagoval jeho šéf Luigi Di Maio. “Itálie není kolonie, nejsme otroci Němců, Francouzů nebo úrokových sazeb a finančních trhů,” řekl pak šéf Ligy Severu Matteo Salvini. Někteří členové těchto stran se chtějí pokusit prezidenta sesadit kvůli údajnému překročení pravomocí, další volají po předčasných volbách.
Pokud by se konaly brzy, je možné, že v nich obě antisystémové strany ještě posílí: budou se totiž prezentovat jako oběti mocného establishmentu, který Itálii do zoufalé situace přivedl. Integrace Evropy mívala v Itálii obrovskou podporu veřejnosti. Ovšem setrvalá ekonomická krize, mizerná práce řady předchozích vlád, vysoká nezaměstnanost mladých lidí a pocit chybějící solidarity od zbytku Evropy při řešení migrační krize to změnily.
Následující graf ukazuje, že se ze všech členských zemí OECD v posledních deseti letech hůře než Itálii dařilo jen Řecku – další grafy ilustrující závažné problémy italské ekonomiky.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
