Komentátor serveru Bloomberg Leonid Bershidsky vyzývá Evropu ke klidu a k pomalosti - v tom je prý její síla. Reaguje tak na nedávná vystoupení George Sorose líčícího nutnost rychlých a radikálních reforem tváří v tvář hrozící apokalypse.
Americký finančník a filantrop nedávno prohlásil, že v Evropě “se pokazilo všechno, co se pokazit mohlo”. Na počátku konce prý stojí reakce na ekonomickou krizi, konkrétně série úsporných opatření, která z části evropských zemí udělala dlužníky plnící ponižující programy. To vedlo k nástupu populismu (Řecko je tu příkladem par excelence). Navrch přišla uprchlická krize. Poslední hřebík do rakve pak zarazil Donald Trump se svou “destrukcí transatlantické aliance”. Evropa by podle Sorose měla projít zásadní obrodou a proměnit se v omezenější spolek zemí, které by si z její nabídky vybíraly, co je pro ně přijatelné. Do takové společnosti by se pak ráda vrátila i taková Británie. (Tady je Sorosův projev před členy think tanku European Council on Foreign Relations).
Soros zní naléhavě, volá po okamžité akci. Evropa se prý může rozpadnout; posledním stéblem, který zlomí pověstný velbloudí hřbet, budou populisté v Itálii. Bershidsky (spolu s šéfem Morgan Stanley Jamesem Gormanem) naopak tvrdí, že síla Evropy je úplně někde jinde. Sorosův pohled je prý panikaření tváří v tvář každodenním zprávám. Z odstupu a v dlouhodobém pohledu se není čeho bát. Volání po rychlé akci je staré jako sama Unie, panikařil prý už otec zakladatel Jean Monnet, který naříkal, že Evropa na všechno reaguje tak pomalu, že bude nakonec smetena během událostí. To bylo před šestašedesáti lety.
Evropská integrace je přitom úspěšným projektem. Větší část Evropanů tvrdí, že z ní jejich země mají prospěch. Většina se na budoucnost dívá s optimismem a většina obyvatel členských zemí eurozóny je se společnou měnou spokojená. Jde o to, že je v povaze EU pohybovat se spíše tempem geologických vrstev, že je “spíše želvou než zajícem”. A když se chová podle své pomalé a rozvážné přirozenosti, je úspěšná. Bershidsky vyjmenovává i řadu promarněných příležitostí, ale to se nedá nic dělat: želva je želva.
Kdyby prý Evropa například reagovala na řeckou krizi po americku (komentátor tady ironicky používá slovo “leadership” jako rychlý a rozhodný protiklad obvyklé evropské váhavosti), odpustila by Řekům dluhy. “Takové rozhodnutí by ale posílilo krajně levicovou vládu, vytlačilo zbankrotovanou zemi z eurozóny nebo způsobilo něco podobně nedomyšleného,“ píše Bershidsky. Evropané místo toho valili problém před sebou a pomalu převychovávali řeckou vládu tak, aby přijala realitu a přistoupila na skutečnost, že vládne zemi, jež přišla na buben. Vlastně to nakonec fungovalo, Řecko letos ze záchranných programů úspěšně vystoupí.
A to je evropský princip fungování: nekonečné schůzování, zdržovací taktika, odklady, aby si země mezitím vyřešily domácí problémy (připomeňme například, že Španělsku během krize Brusel léta toleroval nedovolený schodek rozpočtu, když viděl, že v jeho čele stojí inteligentní a racionální vláda, která se zemí snaží povést těžkými časy. Španělsko je vůbec dobrým kontrapunktem k Řecku nebo Itálii).
“EU tady stále bude, až nováčci v italské vládě pochopí, že jejich možnosti volby nejsou neomezené. Stále tady bude, až si voliči v jedné zemi po druhé zvyknou na myšlenku silnějších, ale kontrolovaných migračních toků. A bude tady stále i v době, kdy Spojené státy přestanou útočit na své spojence,“ píše Bershidsky. V jeho podání je EU prostě jistota, klid, tradice, pevný bod, skála. Na věc je potřeba se dívat z odstupu a s klidnou hlavou. Hlavně žádné unáhlené tahy a “leadership”.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
