„Myslím, že bych asi byl inteligentnější, víc naplněný a méně úzkostný člověk, kdybych neměl permanentní přístup na internet a sociální sítě,“ prohlásil zpěvák Moses Sumney. Jde o jednu z hlášek roku, které shromáždil server Pitchfork a rozdělil do témat, které letos nejvíce hýbaly hudební scénou.
O ničem se nemluvilo tak moc, jako o smrti celebrit formátu Prince a Davida Bowieho, o amerických prezidentských volbách a v té souvislosti o účinnosti politického umění. Hojně se také zmiňovalo to, jaký vliv mají na naše životy a myšlení moderní informační technologie a jaké jsou vyhlídky hudebního průmyslu do budoucna.
„Vždycky jsem ho nazýval Picassem rokenrolu,“ vzpomíná na Davida Bowieho producent a kytarista Nile Rodgers. „Věděl jsem, že když mu ukážu cokoli, třeba grapefruit, uvidí ho tak, jak ho vidím já, ale také tak, jak ho vidí on sám. To budou dvě zcela odlišné věci a on mi pak bude muset vysvětlit svoji vizi grapefruitu.“
„Politický aktivista se může z popkultury naučit hodně o tom, jak oslovit lidi mimo svou komunitu. To proto, že je založená na empatii,“ prohlásila Naděžda Tolokonnikova z Pussy Riot. Svůj skeptický názor na trend vinylů pak ventiloval Kevin McHugh: „Z vinylu se stalo luxusní zboží. Míří na specifické elitní publikum. Je to statusová záležitost – symbol rebelie, v němž je nulová rebelie. Je to stejné, jako když si bohatí chlápci kupují harleye.“
Nejlépe ale asi vše shrnul písničkář Devendra Banhart, když prohlásil: „Můžeš být buď muzikant, nebo nosit klobouk. Ale obojí dělat nemůžeš.“
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
