Finský venkovan byl roky bez práce, teď se díky základnímu příjmu nezastaví

Juha Jarvinen je nezaměstnaný mladý otec žijící na venkově na západě Finska. Dříve podnikal, vyráběl ozdobné okenní rámy, ale jeho malá firma před několika lety zkrachovala. Od té doby žila jeho rodina z platu manželky, která pracuje jako zdravotní sestra - a také ze státní podpory pro nezaměstnané a z přídavků na děti. Umělecký řemeslník si chtěl najít novou práci, ale z nabídky pracovních míst v okolí si prý nedokázal vybrat. Jistě, mohl pracovat v lese nebo v továrně na nábytek, ale přišel by tím o štědré sociální příspěvky od státu. Těch byl ochoten se vzdát jedině pro stálou a slušně placenou práci. Kdyby nezajímavou práci vzal, a pak s ní třeba náhle přestal, vrátit se zpátky k podpoře by prý bylo byrokraticky zdlouhavé. „To je šílené, proto nikdo nechce jít třeba jen na chvíli pracovat,“ říká donedávna nezaměstnaný muž pro britský časopis Economist.

Letos v lednu se však na Jarvinena usmálo štěstí. Stal se jedním z nemnoha vyvolených, které finská vláda náhodně vybrala pro účast v experimentálním programu, v němž testuje koncept takzvaného základního příjmu. Jeho účastníci se rekrutují z deseti procent nezaměstnaných Finů, kteří žijí z podpory v nezaměstnanosti. Místo podpory budou vybraní lidé po dobu dvou let dostávat měsíčně 560 eur bez jakýchkoli podmínek. Můžou si tedy přivydělávat, aniž tím přijdou o peníze od státu. Od té doby se prý Jarvinen nezastaví: právě slíbil dvěma sousedům, že jim natře střechu, kromě toho rozjíždí novou firmu na natáčení videí. Hlavní výhodou ale prý je, že se zbavil neustálého stresu, protože už každý měsíc nemusí vyplňovat formuláře a chodit na pravidelné pohovory, aby dokázal, že hledá práci.

Jarvinenův osobní pokrok neznamená, že experiment bude celkově úspěšný; na obecné soudy a hodnocení je ještě brzy, upozorňuje Economist. Kela, finský úřad pro podporu nezaměstnaných, který experiment se základním příjmem organizuje, se chystá účastníky přímo kontaktovat až v roce 2019, aby nijak neovlivnil jeho průběh. Průběžně však sleduje dění zpovzdálí. Chování účastníků pozoruje skrze státní rejstříky o příjmech rodin, všímá si daňových odvodů, nákupů ve státních lékárnách a řady dalších transakcí, z nichž je možné odhadnout životní styl. Kela například také sleduje, zda u účastníků pilotního programu stoupla spotřeba antidepresiv.

Mužem, který experiment zastřešuje, je Olli Kangas. „Nečekal jsem, že to bude až tak složité,“ říká o dosavadním průběhu. Stěžuje si na politiky, kteří jednou projekt náruživě podporují, jindy je zas nezajímá vůbec, ale výsledky chtějí vidět už před volbami v roce 2019. Středová strana, zelení a extrémní levice prý projekt podporují, stejně jako libertariánské křídlo konzervativní strany. Od zavedení základního příjmu pro všechny si slibují zjednodušení přebujelé byrokracie kolem sociálního státu.

Mezi skeptiky naopak patří tradiční konzervativci, mnoho sociálních demokratů a odboráři. Odborářům z velkých firem, typicky továren, idea základního příjmu podle Kangase vadí proto, že ztratí kontrolu nad příspěvky na nezaměstnanost. Nápad se naopak líbí zástupcům oborů ve službách, kde jsou časté poloviční a zkrácené úvazky. Co se týče veřejnosti, její podpora je proměnlivá. 70 procent lidí nápad teoreticky podporuje, když ale přijde řeč na to, že by se kvůli jeho zavedení měly zvednout daně z příjmu, podpora spadne na 35 procent.

Kangas si také stěžuje na omezený rozpočet 20 milionů eur, který dovolil, aby se experimentu zúčastnilo jen 2000 lidí. To prý možná nebude statisticky dost velký vzorek k vyvození jasných závěrů. Větší vzorek by prý pomohl odpovědět na otázku, zda zavedení všeobecného příjmu přiměje nezaměstnané lidi pracovat. Kangas by byl rád, kdyby do vzorku mohl zahrnout kromě nezaměstnaných také ty, kteří pracují v nízkopříjmových zaměstnáních. Zjistil by tím, zda budou po přijímání grantu pracovat méně. Bylo by prý také zajímavé, kdyby sociální experiment mohl zahrnovat celé komunity či obce a pozorovat, jaký má dopad na lokální ekonomiku, ale to je politicky složité.

Ať už má jakékoli mouchy, finský experiment přitahuje zájem celého světa. Kangase jen tento měsíc už navštívily televizní štáby ze Švédska a Jižní Koreje, pravidelně jezdí přednášet do zahraničí a pomáhá s přípravou podobných studií. Sám prý rozhodně netvrdí, že základní příjem je bezchybná a správná idea, ale stojí za to ji zkusit. „Je to metoda pokusu a omylu. Minimálně tím otevíráme dveře pro další, třeba lepší experimenty.“