K vlně zásadních společenských změn, která se v posledních měsících vzedmula zejména v konzervativní části světa, se přidaly také Filipíny. Jde o poslední zemi světa, kde není legální rozvod manželství - když tedy nepočítáme Vatikán, který se právě tak trochu nepočítá, protože tam se technicky nemá kdo rozvádět s kým.
Osmdesát procent Filipínců se hlásí ke katolické víře a církev má v zemi značný vliv. Silně konzervativní postoj ovšem dosud nebyl ovlivněn jen Vatikánem. Proti legalizaci rozvodu se staví kupříkladu prezident Rodrigo Duterte, jehož rozhodně nelze podezírat z přehnaného respektování křesťanských zásad. Stejně jako neodpovídá desateru jeho politika vůči drogovým dealerům, v rámci níž jsou zabíjeni lidé bez soudu a v řadě případů zcela nevinní - a taky se k ní Vatikán kriticky vyjádřil, nedává příliš smysl Dutertův odpor k rozvodům. Sám je totiž de facto rozvedený: jeho manželství bylo oficiálně anulováno.
Dolní komorou filipínského parlamentu ovšem právě prošel zákon, který by měl rozvody zlegalizovat. Návrh Emmi de Jesus, která jako jedna ze dvou poslankyň v parlamentu zastupuje ženskou organizaci GABRIELA, sice podpořila přesvědčivá většinou (134 ku 57), avšak kromě Duterteho bude jistou komplikaci představovat i horní komora parlamentu. Jak upozorňuje BBC, Senát musí schválit doprovodný zákon, který není ještě ani na papíře. Už jen fakt, že krok odsouhlasila dolní komora, nicméně představuje úspěch - zákonodárci předkládali zákon umožňující rozvod v posledních letech opakovaně.
Podle filipínského, anglicky psaného deníku The Philippine Star lze nyní ukončit manželství dvěma cestami – jednak procesem zmiňovaného anulování, který ovšem bývá velmi dlouhý (jeden rok až deset let) a finančně nákladný. Nebo pomocí „zákonné rozluky“, která na rozdíl od anulace manželství neukončuje a neumožňuje se znovu vdát či oženit, nicméně dovoluje ex-manželům žít odděleně. Pro obojí je nutné splnit zákonem stanovené podmínky.
Důvodem pro anulaci může kupříkladu fakt, že jeden z manželů onemocněl pohlavní chorobou či byl k manželství násilím donucen, zatímco u separace se mezi možné důvody počítá domácí násilí, nucení partnera ke změně náboženského vyznání nebo politického názoru, lesbická nebo gay orientace jednoho z partnerů či drogová závislost. Zároveň deník připomíná zajímavý detail, že na muslimy se tamní pravidla nevztahují a pokud uzavřeli sňatek podle islámského práva, mohou se také rozvést.)
Jeden z argumentů pro zavedení běžného rozvodu je tedy socioekonomický – chudší lidé si zrušení manželství jednoduše nemohou dovolit a zejména pro řadu žen, jak argumentovala předkladatelka zákona, to znamená, že zůstávají v manželství s muži, kteří je týrají. Průzkumy veřejného mínění ukazují mírně nadpoloviční podporu novému zákonu.
https://www.youtube.com/watch?v=QMjTGLQRqyY
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
