Naše schopnost předpovídat budoucnost dále než na čtvrt roku je omezená, varuje Münchau

Svět býval přehlednější. Když si v 80. letech minulého století chtěl někdo z východního bloku udělat jasno o tom, které ze dvou konkurenčních zřízení je lepší - zda reálný socialismus nebo prohnilý kapitalismus - nemusel si lámat hlavu s abstraktními myšlenkami o svobodě. Stačilo zajet na dovolenou k Balatonu, potkat se tam s turisty ze západu a porovnat životní úroveň. Rozdíl mezi českými rodinami, snažícími se za přídělové poukázky nakoupit tehdy nedostatkové hygienické vložky, a jejich vysmátými protějšky ze Západního Německa či Nizozemí vybavené tvrdou měnou, vysvětlil výhody demokracie a kapitalismu více než názorně.

Wolfgang Münchau z Financial Times teďupozorňuje, že tohle příjemné období, kdy se politická svoboda a slušnost překrývala s ekonomickou výkonností a prosperitou, není nijak samozřejmé. Že jsme jí nicméně přivykli a automaticky ji používáme jako argument - kdykoliv se k moci dere nějaký ten populista s autoktratickými sklony, bez velkého dumání proti němu vytahujeme ekonomický argument a vyhrožujeme, že svou zemi přivede k hospodářskému úpadku. Z dlouhodobého hlediska to nejspíš bude pravda, v krátkodobé perspektivě to ale bývá vlastní gól do brány prohrávajících liberálů. Dobrý příklad je Brexit, kdy se celá podstata argumentace zastánců setrvání Británie v EU točila kolem ekonomické apokalypsy, kterou hlasování pro odchod vyvolá. Jenže se nic nestalo, a jak píše Münchau, “znám ekonomy, kteří teď předpovídají recesi na rok 2017, když se v roce 2016 nedostavila. Stejně tak ve svém textu s ironickým titulkem Varování pro lůzry z liberálních elit upozorňuje na jinou chmurnou představu. “Musíme se připravit na to, že Donald Trump bude ve své funkci zároveň opovrženíhodný a ekonomicky úspěšný”.

Münchau ve svém článku útočí především na naši představu, že věcem rozumíme. “Pravdou je, že naše schopnost předpovídat budoucnost dále než na tohle čtvrtletí je velmi omezená,” tvrdí. Rozhodně nejsme schopni odhadnout ekonomické dopady složitých politických událostí jako je Brexit nebo volba amerického prezidenta. Stejně tak neumíme převést průzkumy veřejného mínění do pravděpodobnostních odhadů volebních výsledků. Münchau píše, že se ho lidé neustále vyptávají, jaká je pravděpodobnost, že se třeba Marina Le Pen stane francouzskou prezidentkou a že jediná poctivá odpověď zní: nemám tušení. A stejně tak kdokoliv jiný.

Skutečné argumenty během kampaně před britským referendem se měly týkat hodnot a tužeb. Brexit připraví mladé Brity o možnost pohybovat se volně po Evropě, snadno studovat, kde se jim zachce, žít bez velkého papírování kdekoliv na kontinentu, nabrat širší než pouze britskou identitu. Stejně tak obhajoba liberální demokracie musí stát na pojmech jako je svoboda a otevřenost a nesmí se líně opírat o výhružky, že Trump a jemu podobní přivedou ekonomiku zu grunt. Klidně se může stát, že se jim nějakou dobu bude dařit a třeba Čína předvádí, že spojení nechutného zřízení s ekonomickými úspěchy je rozhhodně možné.

Poučení? Nekopat sám sobě argumentační jámu. Münchau varuje, že pokud se bude laciná argumentace opakovat, budou populisti vyhrávat i v roce 2017.