Robert Mugabe se stal prezidentem v roce 1980 a Zimbabwe od té doby jiného vladaře nezažilo. Západ jím pohrdá a velká část obyvatel Zimbabwe na vlastní kůži cítí, že dlouholetá diktatura sice v počátcích vedla ke zlepšenému školství a zdravotnictví, avšak v posledních dvaceti letech kráčí od jedné ekonomické krize k další. Mnoho afrických intelektuálů, politiků i běžných lidí ho přesto považuje za historického vůdce. Tleskají jeho projevům, v nichž plísní Evropu a Ameriku. Mugabe dokázal šikovně vytvářet a prezentovat image symbolu afrického osvobození. Ačkoli ve své zemi diktaturu bělošské menšiny fakticky jen nahradil diktaturou vlastní partaje. Skutečné i domnělé hrozby Mugabe dosud vždy potlačil; někdy vychytrale vyšachoval své rivaly, jindy se tvrdě zbavil opozice. Až nyní, ve svých 93 letech, situaci správně nevyhodnotil a jeho dominance nad jihoafrickým státem zřejmě končí. Ztroskotal na otázce, na niž nezvládne odpovědět řada diktátorů: “Kdo bude mým nástupcem?”
Hlásila se jeho o čtyřicet let mladší manželka, která není zvláště oblíbená a má kvůli svým výletům na nákupy luxusního zboží do Evropy přezdívku “Gucci Grace”. Minulý týden proto Mugabe sesadil druhého kandidáta o nástupnictví, dosavadního viceprezidenta a kamaráda z časů osvobozenecké války Emmersona Mnangagwu, a otevřel tak své ženě cestu do čela státu. Neodhadl však zjevně náladu v armádě. Situace není úplně přehledná, ale zdá se, že armáda převzala moc, prezidenta Mugabeho drží v domácím vězení a chystá návrat vypuzeného viceprezidenta Mnangagwy.
“Ať se stane cokoli, jsou podle expertů a analytiků dny totální kontroly Mugabeho nad Zimbabwe sečteny. To je nepříjemná zpráva i pro vladaře, kteří se desítky let drží u moci v jiných afrických státech - v Rovníkové Guineji, Kamerunu, Eritreji, Ugandě. Ani důmysl politika velikosti Mugabeho nezaručuje úspěch ve snaze prodloužit si svou moc donekonečna,” píší The New York Times.
Mugabe může formálně zůstat v čele země, ale bude už jen zástěrkou mocenského přechodu. Výsledek je přitom zcela otevřený: viceprezident Mnangagwa a vojenská elita země též nejsou demokraté podle evropských představ. Pomáhali Mugabeho režim od základů stavět a svou nynější intervenci vysvětlují snahou “o záchranu revoluce” v zemi, jejíž “vladař s postupujícím věkem přenechal svůj dvůr gangu zlodějů kolem své manželky”.
Pokud si chcete o Robertu Mugabem, jeho vzestupu z nejchudších poměrů i závislosti na moci přečíst knihu, zde jedno doporučení.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
