Desetilibrovku zdobí „vyretušovaná“ Jane Austen

Bank of England představila novou desetilibrovou bankovku, na níž se nově objevil portrét známé anglické spisovatelky Jane Austen. Děje se tak v době dvoustého výročí spisovatelčiny smrti. Královně Ažbětě, jejíž tvář se dívá ze všech bankovek a mincí, dosud na ostrovní měně dělali společnost výhradně muži. Snahu to změnit ovšem doprovázely značné kontroverze.

Kupříkladu novinářka Caroline Criado Perez, která se v kampani za více žen na bankovkách angažovala, se stala před časem terčem stovek výhrůžek smrtí a znásilněním. „Byla jsem skutečně v hlubokém šoku a vybavuji si, jak jsem si po zhruba týdnu, kdy chodily desítky výhrůžek za hodinu, s hrůzou říkala, jestli to tak už bude napořád. Jestli to bude můj nový život. A šokovalo mě to proto, že jsem to téma nepovažovala za natolik důležité či kontroverzní, aby vyprovokovalo takovou reakci,“ řekla Perez v rozhovoru s autorkou menu loni na jaře. Kauza byla nakonec přelomová v tom smyslu, že donutila Twitter, kde se většina vyhrožování odehrála, aby změnil způsob hlášení a trestání podobného chování. A dva lidé – muž a žena - byli nakonec za vyhrožování odsouzeni a strávili několik týdnů ve vězení. Šlo o jeden z vůbec prvních případů, kdy byli pobytem za mřížemi porestáni pachatelé on-line vyhrožování.

Debata o bankovce pokračuje i po jejím představení, byť ne v tak extrémní formě. Jak totiž upozorňují historici, na bankovku byl vybrán spisovatelčin lichotivý portrét vzniklý až po její smrti, který – jak říká třeba historička Lucy Worsley – vznikl za použití „georgiánské obdoby retuše“. Austen je na něm totiž výrazně mladistvější a hezčí než na jediném potvrzeně autentickém portrétu, který ještě za života autorky Pýchy a předsudku pořídila její sestra. Sama sebe nakonec popisovala podobně jako některé své ženské postavy, které právě neoplývaly oslnivou krásou – jako „plain“, všední či nehezkou.

A zdvižená obočí – deník Guardian píše dokonce o „trapasu“ - vyvolal také citát, který portrét na bankovce doprovází. Na první pohled na něm není nic závadného. Autorka tam deklarativně vyhlašuje, že „neexistuje většího potěšení, než je čtení“, s čímž nelze než souhlasit. Znalci jejího díla ovšem upozorňují na to, že tuto větu pronesla v románu Pýcha a předsudek postava, která naopak nečetla vůbec a neupřímně míněnou větou se jen snažila okouzlit muže, jehož si přála za manžela.