Cukr znamená přežití… Je to sexuální touha a potěcha, ale také pokušení a hřích

Jak se z chuti na sladké – základního instinktu pro přežití – stal symbol pro vše dobré, ale také zlé v naší kultuře? Tak se ptá podtitul komentáře Sugartime od Ruby Tandoh na serveru Eater.  Myšlenkově podnětný esej pohlíží na sladkou chuť nejen skrze gastronomii, ale všímá si i metaforického potenciálu „cukru“ a „sladkosti“, který prostupuje jazykem a kulturou.

Stačí si prohlédnout obal alba Teenage Dream od Katy Perry z roku 2010, který vytvořil Will Cotton, aby člověk pochopil, jakou obrazotvornost probouzí sladké. Na zmíněné olejomalbě zpěvačka leží ve vyzývavé poloze na obřím nadýchaném oblaku cukrové vaty a sám font, kterým je vyveden název alba, připomíná lízátka. Na jednu stranu to je dokonalé vyjádření konzumního popu, ale také se to dá brát jako nadsazený komentář.

Tandoh připomíná, jak silně je sladké obsaženo v angličtině – kde hodné děti mohou být „cutie pies“ a lásky jsou „sweetheart“, ale také „honey“. Ta přítomnost sladidla v americké kultuře je natolik nápadná, že si ji všiml v jednom ze svých esejů i slavný francouzský sémiolog a filozof Roland Barthes. Ovšem jako vše, co přináší slast, i cukr je považován za zlozvyk, což zase dokládají titulky o „bílém jedu“ z nedávných let.          

„Cukr znamená přežití… Je to sexuální touha a potěcha, ale také pokušení a hřích,“ uvádí Tandoh, a přitom ukazuje, jak často nezáleží jen na chuti. „Lidé jsou stroje na metafory a naše ústa jsou místem přechodu, kde se slova mísí s potravou. Místem, kde se hot dogy, tagliatelle a nigerijský puff puff potkávají s lidskou pamětí a pojmy jako jmenuji se nebo já,“ píše Tandoh o tom, jak jeden smysl působí na druhý, a uvádí studie, při nichž se potvrdily nejrůznější experimenty s chutí. Ty ukázaly třeba to, že medový dort může chutnat méně sladce, když člověk poslouchá „hořkou“ hudbu a naopak víc, když poslouchá „sladký“ soundtrack.

Odtud pak text zkoumá pozoruhodný fakt, že v mnoha kulturách celého světa „sladkost“ spjatá s „ženskostí.“ Neplatí to jen pro evropskou a americkou kuchyni, ale i bengálskou a japonskou – mezi sladkým a pálivým vede podobná dělící čára jako mezi mužským a ženským. Což je skutečnost, kterou Katy Perry dovádí do extrému v klipu Bon Apéttit, kdy se sama stává potravou pod rukami šéfkuchařů.