Říkat, že o oceánech toho víme méně než o kosmu, je sice módní, ovšem je to nesmysl. O tom, co přesně v kosmu je, pokud tedy je pouze jeden kosmos, víme ještě větší pramálo než o dnu oceánu. Říkat to samé o Měsíci nebo Marsu už je trochu blíž pravdě, ale i tak je to pofidérní. Bez ohledu na to, že o oceanickém dně víme málo, jsme si však jisti, že tam čekají cenné věci. A jak někde čekají cenné věci, vynořuje se problém…
Ropa, plyn a vzácné kovy. Tak by se dala asi shrnout přitažlivost mořského dna pro státy i firmy. Těžba tamnímu ekosystému nebude prospívat, ale jak velkou ztrátu jeho devastace bude znamenat? To nevíme, protože jej pořádně neznáme, říká ve veřejné výzvě 11 mořských ekologů v prestižním časopisu Science. A dokud nebudeme vědět, co je v sázce, měli bychom činnost a průzkumné práce na mořském dně regulovat mnohem důsledněji než dosud.
Na rozdíl od zemského povrchu, jehož provoz upravuje přehršel zákonů a regulací, jsdou všeobecně závazná pravidla pro to, jak nakládat s mořským dnem, jeho živočichy a flórou, jen velmi vágní a měkké. Mořské dno oficiálně spravují Spojené národy, které se můžou ukázat jako slabý hráč.
Vědci neříkají “ruce pryč od těch mořských červů, vysokotlakých krabů a krakatic”. Žádají jen, aby bohaté státy a velké těžařské firmy (což jsou právě ty entity, které nakonec nasadí vrtáky ve čtyřkilometrové hloubce) nejprve financovaly nákladný a komplikovaný průzkum tajemného podmořského světa. Čím víc o něm budeme vědět, tím bezpečněji budeme schopni využívat jeho bohatství.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
