Chaluhy můžou zachránit svět, jen nikomu nechutnají

Již v 19. století si lékaři všimli zvláštní věci: stav pacientů s rakovinou, kteří prodělali virovou infekci, se na čas zlepšil. Později se začalo ukazovat, čím to je: viry na nádorové buňky rády útočí, rády se v nich rozmnožují, protože zhoubné procesy utlumují mechanismy protivirové obrany. Viry tak ničí nádor a okolních zdravých buněk si nevšímají.

Jak toho využít, se začalo zkoumat v 50. a 60. letech minulého století, mimo jiné i na lidech. Lékaři pokusně vstřikovali různé druhy virů do nádorů a zjišťovali, co se stane. Jak píše časopis Nature, někdy to zničilo nádor, jindy usmrtilo pacienta, a zkoušky byly posléze zastaveny.

Dnes jsou viry při podobných zkouškách pečlivě geneticky pozměněny tak, aby neškodily. To je i případ herpesviru označovaného T-VEC, u nějž vědci dramaticky snížili schopnost vyvolávat opary. Právě tento takzvaný onkovirus, virus napadající zhoubné buňky, se stal základem prvního protirakovinného léku na virové bázi, jejž lze ordinovat v západních zemích. Před několika dny jej pod názvem Imlygic schválil americký Úřad pro potraviny a léčiva (FDA) a podobný krok se čeká také v Evropě.

Přípravek se bude používat pro léčbu pokročilého melanomu (nádoru zpravidla kůže, ale též ústní dutiny, střev nebo oka), který již nelze operovat. Účinnost léku zvyšuje i to, že do zmíněného viru lékaři vložili také gen, který vyprovokuje imunitní systém, aby útočil na rakovinné buňky napadené virem.

Přesto Imlygic není tak zázračný, jak by pacienti potřebovali. Klinické zkoušky ukázaly, že po jeho aplikaci nádory sice zmenšují, délka přežití se však v průměru zvyšuje jen asi o čtyři a půl měsíce. Přípravek však lékaři chtějí kombinovat s imunoterapií, další moderní metodou léčby rakoviny, což by mělo účinnost zvýšit.

Vědci rovněž klinicky testují desítky dalších onkovirů a schválení prvního léku v západních zemích (jeden se používá od roku 2005 v Číně pro léčbu nádorů hlavy a krku, aniž by se ovšem prokázalo, že zvyšuje délku přežití nemocných) nepochybně přitáhne pozornost vědců i farmaceutických firem. Hledají se cesty, jak onkoviry vstřikovat nikoliv přímo do nádoru, ale do krve s tím, že uniknou imunitní obraně a samy si najdou cíl v podobě zhoubné buňky. Kdyby se to povedlo, mohly by viry léčit podstatně širší spektrum zhoubných onemocnění. „Éra onkovirů pravděpodobně začíná,“ řekl Nature Stephen Russell ze slavné kliniky Mayo v Minnesotě.

Po bezmála čtrnácti letech byl v pátek z americké vojenské základy na Guantánamu propuštěn na svobodu poslední britský vězeň Shaker Aamer. Tedy přesně řečeno: šestačtyřicetiletý otec čtyř dětí bývá obvykle označován za britského vězně, přestože je občanem Saúdské Arábie – díky britské manželce má však povolení neomezenou dobu žít ve Spojeném království.

Na britské ostrovy se nicméně podívá po velmi dlouhé době. Američané Aamera zadrželi v roce 2001 v Afghánistánu kvůli podezření, že působil jako vůdce skupiny bojovníků hnutí Tálibán a byl na výplatní listině vůdce Al-Káidy Usámy bin Ládina. On ale vždy tvrdil, že se v zemi věnoval charitě. Od roku 2002 pak pobýval na vojenské základně umístěné na Kubě, kde Američané shromažďovali lidi podezřelé z terorismu.

Guantánamo po právu vzbuzovalo obrovské kontroverze, protože tamní vězni neprošli ničím, co by byť vzdáleně připomínalo řádný soudní proces. Shaker Aamer si za třináct let pobytu za mřížemi nevyslechl ani obvinění, natož aby se ocitnul před soudem. Co jeho případ činí ještě podivnější, je fakt, že během posledních osmi let postupně dva američtí prezidenti - před Obamou ještě George W. Bush - schválili jeho propuštění. Zahraniční zdroje nevysvětlují, proč to od prezidentského rozhodnutí tak dlouho trvalo, nicméně BBC zmiňuje, že propuštění vězňů z Guantánama musí kromě šéfa exekutivy schválit i tajné služby.

Představte si potravinu, která:

Utopie? Časopis New Yorker si to nemyslí. Onou zázračnou potravinou, která má potenciál nasytit miliony, a ještě přitom bojovat s klimatickou změnou, jsou mořské řasy. Jejich pěstování v zálivech se stává hitem současného ekologického zemědělství a farmáři, kteří se vydali pod hladinu, na chaluhy nedají dopustit.

Jako třeba Bren Smith z Connecticutu, kterého si New Yorker vybral coby hrdinu. Muž s tričkem s nápisem Chaluha je nová kapusta sklízí ročně mezi třiceti až šedesáti tunami plodiny, tedy podobné množství jako obdobný pěstitel brambor. A v chaluhách vidí budoucnost.

Oceán pokrývá sedmdesát procent povrchu Země, ale zatím dává jen dvě procenta jejího jídla. Rybí populace jsou zdecimované, velkokapacitní zemědělství na pevnině ničí okolní přírodu a přispívá ke klimatické změně. Kdybychom kukuřici a hovězí nahradili na talíři chaluhami, získáme laciné jídlo a ještě přírodě pomůžeme. V zátoce, kde Smith hospodaří, se skvěle daří různým druhům ryb. Jeho řasy požírají nejen skleníkový plyn oxid uhličitý, ale také dusík a fosfor, kterým je moře zamořené z hnojiv používaných na souši.

Zářná chaluhová budoucnost má zatím jen jeden háček – málokomu chutnají. Musíte je jíst hlavou, jak výstižně podotýká New Yorker. Z článku ale vyplývá, že jejich obliba je jen otázkou času a vhodně zvolené strategie. Až se řas zmocní přední šéfkuchaři a z chaluhového oběda se stane móda, změna může zažít: lidstvo už si oblíbilo podstatně nechutnější potraviny jako delikatesy.

Ve Vídni probíhá další kolo snah o zastavení války v Sýrii. Jasný výsledek od něj čekat nemůžeme - mírová jednání vždy připomínají běh na dlouho trať a v případě Sýrie to bude přímo maratón. Přesto tento pátek přináší jednu velkou novinku: k jednacímu stolu je poprvé pozvaný Írán.

Přestavuje to velký obrat zvláště v americké zahraniční politice, neboť Bílý dům dosud pozvání Íránců bránil. Probíhal kvůli tomu dlouhý spor mezi OSN a USA. Vyloučení Íránu z jednání prakticky vylučovalo jeho úspěch: země je hlavním partnerem syrského režimu, tedy jedné strany občanské války. Írán přitom jasně dával najevo, že svého spojence v Damašku za žádnou cenu padnout nenechá a vyslal na jeho obranu své generály i de facto podřízené jednotky – irácké šíitské milice a libanonský šíitský Hizballáh.

Nové kolo mírových jednání tedy konečně bere v potaz fakt, že válka v Sýrii už dávno není jen lokálním občanským konfliktem – ale mnohem více zástupnou válku v regionálním sporu mezi sunnitskou Saúdskou Arábií a šíitským Íránem. A pokud se tyto mocnosti nedohodnou – nyní to samé platí pro dohodu USA s Ruskem – tak se v Sýrii bude bojovat dál. Detailní pohled nabízí analýza The New York Times.

Video: Vědci objevili, že netopýři létají nejen po sluchu, ale i „pocitově“.

Watch this on The Scene.

Kulturní tip: Duel Frost/Nixon. Prima Cool 31.10.2015  00:05. „Boxerský souboj politického šampióna s loserem z bavičského slumu, vedený na čtyři kola v oslnivém tempu a nervydrásající gradaci. Ron Howard nepochybně osekal politickou problematiku, upravil si obě postavy a osadil je do tolik populárního schématu David vs. Goliáš KO v posledním kole… Nicméně namouduši marně pátrám, kdy mě to bavilo víc a kdy jsem za brilantně zpracovaným schématem našel i tolik vzrušující myšlenkové pozadí a pointu, která přesahuje rámec pouhé zábavy. Duel Frost/Nixon odhaluje tu část politiky, kterou člověk musí bez dechu sledovat, mediální ohňostroj, silný příběh i pozoruhodné poselství o moci televizní obrazovky,“ napsal na ČSFD uživatel Marigold.