Amazonský prales je dílem indiánských zahrádkářů. V džungli žilo deset milionů lidí

Když letíte nad amazonským pralesem, máte pocit nekonečna a zažíváte dojem skutečné přírodní síly. Něčeho původního, co se vyvinulo nepřerušeně a spontánně - a co může zničit jenom chodu přírody zcela vymknutý lidský druh. Až na to, že je stále jasnější, že s “přirozeností” amazonského pralesa je to podstatně komplikovanější. Minimálně celé jeho části ve skutečnosti nejsou ani tak původním pralesem jako spíš zarostlou a “zpustlou” lidskou zahradou.

Minulý týden zveřejnil časopis Science studii více než 40 vědců, v níž se kombinují výsledky práce archeologů, botaniků studujících složení amazonské flóry a vědců, kteří zkoumají tamní půdu. Jejím závěrem je, že lidé na rozsáhlých plochách výrazně změnili podobu pralesa tak, aby vyhovovala jejich potřebám.

Oblast nebyla zdaleka neprostupným neosídleným prostorem, v němž žily roztroušeně lidské kmeny zcela přizpůsobené chodu přírody. Na prostoru zahrnující části dnešní Brazílie, Bolívie, Peru nebo Ekvádoru existovala propojená města a vesnice, žilo v nich 8 - 10 milionů lidí a ti velmi výrazně kultivovali a měnili přírodu okolo sebe. Civilizace se zhroutila před pěti sty lety s příchodem bělochů.

“Lidé dorazili do Amazonie přinejmenším před 10 000 lety a začali využívat (rostlinné) druhy, které zde našli,“ cituje magazín The Atlantic Carolinu Levis, jednu z vedoucích vědeckého týmu. Na Amazonce se farmařilo, rostliny se šlechtily a operovávaly; člověk změnil jejich skladbu tak, že je to ve složení pralesa patrné dodnes. “Levis a její kolegové zjistili, že druhy upřednostňované člověkem (včetně těch, které jsou dnes považovány za typické amazonské druhy) stále ovládají obrovské rozlohy pralesa. Moderní kolonie stromů jsou dodnes do značné míry výsledkem domestikace, jež provedl člověk.”

Biologické rozbory odpovídají archeologickým vykopávkám - oblasti se změněnou strukturou “pralesa” se překrývají s nálezy původního osídlení. “Nedávné archeologické nálezy, především ty z posledních dvou desetiletí, ukazují, že původní osídlení bylo početnější, složitější a mělo větší dopad na největší a nejrozmanitější tropický prales na světě,” vysvětluje jiný člen týmu, archeolog José Iriarte. Vědci nacházejí keramiku, malby, zemní práce sloužící třeba k ochraně vesnic, ale také zarostlé hromady odpadků a rozlohy tzv. tmavé půdy, což jsou pozůstatky vypalování původního pralesa (běžná půda je v Amazonii obvykle křiklavě červená).

Zveřejněné výsledky nejsou úplně překvapivé, představy o osídlení této divoké části Ameriky se postupně mění už dobrého čtvrt století - The Atlantic například zveřejnil překvapivý článek na toto téma již v roce 2002 a jeho autor Charles D. Mann pak výsledky bádání shrnul v poutavé knize s názvem 1491. Dnešní studie je ale nejrozsáhlejší a kombinuje poznatky nejnovějších bádání několika oborů.

Vědci nicméně netvrdí, že se původní obyvatelé k džungli chovali podobně jako jejich moderní následovníci, kteří vykácený prales nahrazují monokulturními poli sóji a dalších průmyslových plodin. Původním obyvatelům se podle vědců naopak podařilo - ať záměrně či nevědomky - přírodu původního pralesa sice změnit, ale nikoliv zničit.

Výsledkem jejich činnosti bylo zvýšení výskytu a také výnosnosti pro člověka přínosných druhů, takže les zůstal zachován a lidem na jeho zachování záleželo. Obraz původních “Indiánů” se tak vlastně proměňuje v obrázek pečlivých “zahrádkářů”. Někteří vědci v tom vidí nadějný návod, jak bychom k přírodě měli přistupovat i my.