Je tomu přesně rok, kdy Saúdská Arábie spolu s Egyptem, Bahrajnem a Spojenými arabskými emiráty zahájily totální blokádu Kataru, malé, ale velmi bohaté země v Perském zálivu. Nyní se zdá, že Katar nejenže zahnal bezprostřední nebezpečí ekonomické krize, ale vyšel z konfliktu jako politický vítěz. Alespoň to tvrdí americký novinář a expert na region Hassan Hassan v analýze pro Foreign Policy.
Katar byl pro své partnery na Arabském poloostrově již dlouho nepohodlný. Maličký ropný emirát kontroluje nejvlivnější arabskou televizní stanici Al Džazíru, je celosvětově jedním z největších vývozců zemního plynu a dlouhodobě se staví proti tradičním arabským režimům. To se projevilo především v roce 2011, kdy Al Džazíra jednoznačně podporovala protestující davy během arabského jara.
Oficiálním důvodem sankcí bylo právě to, že Katar dle tvrzení Saúdské Arábie podporuje islamistické skupiny a teror v regionu (přitom na armádní základně v Kataru působí 10 000 amerických vojáků). Míněna byla podpora skupin, které se hlásí k Muslimskému bratrstvu, a údajná proíránská prohlášení katarského emíra. Faktem je, že Katar hraje mezinárodně významnou roli. Byl největším sponzorem rebelů, kteří v Libyi bojovali proti Kaddáfímu v roce 2011 - a díky Al Džazíře má obrovský vliv v celém regionu a v posledních letech i na Západě, kde si televize rychle získává vliv skrze sociální média.
Katar byl též hlavním sponzorem islamistické vlády, která po arabském jaru vyhrála první svobodné volby v Egyptě - a poté ji v převratu rozprášila armáda vedená prezidentem Sísím. Saúdové přitom považují Muslimské bratry za hlavní ideologické rivaly v rámci sunnitského politického islámu. Jak tedy vidno, současný Blízký východ nerozděluje jen napětí mezi sunnity a šíity, neboť Katar i čtveřice jeho rivalů patří do stejného sunnitského tábora. Stejně tak Saúdské Arábii vadilo, že Katar podporuje kupříkladu hnutí Ahrar aš-Šám, islamistické rebely v Sýrii.
Ať již byly politické hry jakékoli, koalice čtyř zemí přišla se třinácti požadavky, kterými podmínila odvolání blokády. Ty například vyžadovaly uzavření Al Džazíry či právě ukončení podpory pro islamistická hnutí. Podle Foreign Policy však byly nastaveny tak, aby je Katar nemohl přijmout. Pravým cílem koalice bylo udělat z ambiciózního Kataru vazalský stát Saúdské Arábie, neschopný nezávislé zahraniční politiky. S tímto cílem koalice zahájila i mediální kampaň na Západě, která měla za cíl obrátit veřejné mínění proti Kataru.
Rok po začátku krize je jasné, že tento plán nevyšel. Kataru se povedlo udržet si ekonomickou stabilitu a nepřistoupil na žádnou z podmínek. Zároveň zahájil vlastní PR kampaň, do které dle FP investoval asi 1,5 miliardy dolarů. A ta byla velice úspěšná: obvinění z financování teroristických organizací jsou dnes mezinárodně vnímána spíše jako placená kampaň Saúdské Arábie. Svůj názor během minulého roku otočil i Donald Trump. Loni americký prezident svým tweetem vyjádřil podporu saúdské blokádě, letos v dubnu se však setkal s katarským emírem Al Sáním a poděkoval mu za dlouhé přátelství a spolupráci. Později také vyzval k vyřešení sporu na Arabském poloostrově.
Hassan v textu píše, že i koalice v čele se Saúdskou Arábií z konfliktu profitovala. Blokáda totiž omezila vliv Kataru v zemích, jako jsou Libye či Jemen. Vysoce postavený arabský představitel nicméně pro Foreign Policy přiznal, že Katar vyhrává ve velmi důležité části konfliktu: „[Máme tu] maličký Katar přečíslený několika velkými zeměmi. Na opačné straně konfliktu stojí Saúdská Arábie. Je tak docela přirozené, že mnoho lidí se postaví na stranu Kataru.“
V pondělním článku pro New York Times tak katarský ministr zahraničních věcí Mohamed Bin Abdulrahman Al Sání sebevědomě vyzývá k ukončení blokády. Píše, že Katar je dnes silnější, než byl před rokem, odvolává se na podporu Washingtonu a tvrdě blokádu kritizoval: „V čase, kdy by arabské země měly být jednotné v boji proti masovému zabíjení v Sýrii a vyhrocující se válce v Jemenu a měly by spolupracovat při budování státních institucí v Libyi a Iráku, se někteří regionální hráči rozhodli řídit sobeckými ambicemi, hádat se o drobnosti a podkopávat tak naši jednotnost. Příznak číslo 1: Blokáda mé země.“
Sebevědomí, které Katar nabyl během krize, ukazuje i nedávný výrok ministra obrany, jenž řekl, že dlouhodobým cílem země je plné členství v Severoatlantické alianci.
Přečtěte si více k tématu
Čtěte také: Čtyři sunnitské státy přerušily styky s Katarem
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
