Když začala novináře ve středu večer kvůli systémové chybě bombardovat co pět minut esemeska o předpokládaném příjezdu Johna Malkoviche, mnozí v tom viděli skrytý žert stvořitele všehomíra, aby dal jasně najevo, že na festival přijela opravdu hvězda filmu V kůži Johna Malkoviche. Scéna, v níž stovky malých Malkovichů v hlavě drmolí Malkovich, Malkovich, Malkovich… mne ve snách budila ještě hodně dlouho.
Takže ne, opravdu to není žádná pomsta za ty desítky otravných spamů, ale neviděl jsem ani tiskovku a nešel jsem ani na slavnostní představení jeho údajně relativně slušného režisérského počinu Tanečník seshora. Opravdu ne proto, že bych jednoho z nejlepších amerických herců nerad viděl na vzdálenost pár metrů. Zmeškal bych ale dnešní projekci snímku, který provází aureola nejsilnějšího filmu roku. Není to Antikrist, ale HanekehoBílá stuha.
Hvězdnost je totiž relativní věc. Šílení kolem Malkovitche a Banderase (dva italští novináři mne včera dováděli v pracovním nasazení těsně před deadlinem k zoufalství hlasitým hovorem, v němž jméno španělské hvězdy tvrdošíjně vyslovovali jako Bandryš) jde úplně mimo, na festivalu jsou minimálně dvě herecké osobnosti, které by si zasloužily aspoň odlesk mediálního zájmu věnovaného hollywoodským autoritám.
Jednak je to porotkyně Maria Bonnevieová. Švédská herečka s pronikavýma očima si navěky vysloužila emotivní zařez v mém srdci výkonem v roli ztrápené Very v drásavém vztahovém dramatu Andreje Zvjagynceva Vyhoštění. A druhým mým karlovarským hrdinou je jeden z nejtvárnějších a nejexpresivnějších herců současnosti vůbec – korejský polobůh Choi Min-sik. Do Varů přijel se soutěžním minimalistickým dramatem Himaláj o obchodníkovi v životní krizi, který klid v duši a nový životní smysl hledá v řídkém vzduchu největšího světového pohoří.
Představitel slavného Oldboye včera podle svědků pařil v Aeroportu. Nepojídal chobotnici, pod kůží ruky mu neprobíhali mravenci a dokonce si ani s obřím kladivem neklestil mezi návštěvníky cestu k východu z klubu. Podle svědků tam prý jen tak plaše postával. Sakra. Strhávám si masku blazeovaného intelektuála, kterého lesk celebrit nezajímá, a jdu tam večer číhat na autogram…
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
