Karlovy Vary, den 4. Alkohol

„Řekni mi co piješ, a já ti řeknu, kdo jsi,“ parafrázoval známé rčení na tiskovce k soutěžnímu filmu Whiskys vodkou jeho režisér Andreas Dresen. Jedna z největších osobností současného (nejen) německého filmu ve Varech není poprvé. Soutěžil tu už před sedmnácti lety se svým debutem Tichá noc. S vydatnou porcí herecké improvizace natočil skoro bez scénáře své nejslavnější filmy – portrét dvou partnerských párů z východoněmeckého sídliště s názvem Láska na grilu a tabu prolamující příběh milostného trojúhelníku mezi sedmdesátníky Sedmé nebe.

Také Whisky s vodkou se zabývá problematikou stárnutí. Jeho hrdinou je Otto – odkvétající herecká filmová hvězda připomínající mix vizáže Juraje Kukury a bohémského naturelu Oldřicha Kaisera. S nepříliš respektovaným režisérem Teleckem, manželem jeho bývalé partnerky Bettiny, natáčí kostýmní historické melodrama zasazené do dvacátých let. Když se jednoho dne Otto dostaví na scénu zmazaný pod obraz a natáčecí den se musí zrušit, rozhodne se producent k bezprecendetnímu kroku. Povolá k filmu hereckého náhradníka Arneho, aby Ottovy scény natáčel také pro případ, že by s chlastem bojující herecký matador nemohl natáčení dokončit. Dresen netočí běžně adaptované scénáře, ale tenhle okouzlující příspěvek do žánru filmu o natáčení filmů mu prý byl okamžitě sympatický. Chvílemi zkoumá vážně vztahový mikrokosmos mezi filmaři jako v Americké noci, chvílemi pouští uzdu komediálním gagům jako v DeCillově Životě v oblouznění nebo Allenově Hollywoodu v koncích. Ale všechno protíná melancholická linka, která tematizuje pomíjivost slávy, ubývání sil a nekompromisní ubíhání času.

Tohle všechno zatím rozhodně neřeší hrdinky pozoruhodného ruského filmu Valerie Germanikové, který bude na festivalu k vidění ještě v pátek. Má příznačný název Všichni umřou, jen já ne. Což v jeden moment vpálí svým ustaraným rodičům do obličeje jedna z hlavních hrdinek Káťa. Film je drsnou sondou do duše čtrnáctiletých dívek, které se snaží hrát na dospělé. Scénář jim ale nechává jejich pubertu nekompromisně sežrat. Děj, točící se kolem příprav a průběhu jedné školou povolené diskotéky, je protilátkou proti dívčím románkům. V českém prostředí se o podobný žánr nedávno pokoušely Pusinky, ale Germaniková je v pohledu na peklo dospívání mnohem nekompromisnější.

Kamarádky z devátého ročníku si stejně jako Otto z Dresenova filmu staví vzdušné zámky, které pak přicházejí do střetu s realitou. Zatímco jedna ze školaček, Vika, se v ruském snímku poprvé zpije, a hned do němoty, Otto už jen s námahou udržuje aspoň při natáčení „suché“ období. Jak ve filmu poznamená jedna z postav, Rusové posunuli na Západ hranice vodky.

Alkohol je součástí kultury euroatlantické civilizace a festivalové filmy to reflektují. Reflektují to i výčepní a barové stany v okolí Thermalu, které jedou do rána, stejně jako oblíbený klub Aeroport. Dnes v něm HBO prezentovala svou populární stand-up comedy show. I ta má koneckonců dvojznačný název Na stojáka.