Nechte Ornellu Štikovou na pokoji!

Pro internetové surféry, kteří sjíždějí každou novou memovou vlnu, je název článku dostatečně povědomý. Už v roce 2007 videoblogger Chris Crocker plakal, ať lidé nechají na pokoji Britney Spearsovou. A jeho hysterický plačtivý výlev se zapsal do dějin. Nemíním ho teď napodobovat; ani tónem ani účesem. Nicméně cítím jistou potřebu zastat se hvězdy podobného rozměru, jakou byla Britney v roce 2007.

Dvacetiletá Ornella Štiková je již mnoho měsíců jedním z nejvyhledávanějších jmen na českém internetu, přestože se jí nepodařilo prakticky nic jiného než otěhotnět s mnohem starším Josefem Koktou. Což je muž, o němž také není mnoho známo, kromě toho, že byl manželem Gábiny Partyšové. Ženy, o níž toho také nebylo moc známo, kromě toho, že chtěla být strašně slavná (ať už jako zpěvačka nebo moderátorka).

Nyní již tedy o Ornelle, Josefovi a Gábině víme zdánlivě hodně, ale fakticky je informací poskrovnu. Kdyby mělo jít o výpis životopisných dat, vydá to asi na tři řádky. Fenomén Ornelly Štikové se dá popsat jako klasické „hnětení prdu z kuličky“ či pletení biče z pevného skupenství prdu. Tato dívka se sice narodila do bohaté rodiny a má dobré školy, ale neprosadila se žádným talentem. Přesto se jí bulvár věnuje nekonečně dlouho a neustále, dokonce otiskuje její deníček, kde sděluje svá naivní poselství světu. O průběhu těhotenství, porodu malého Quentina Kokty a usmiřování s biologickým otcem víme víc, než jsme kdy věděli o politicích či hercích a zpěvácích. Je zjevné, že Ornella pocházející z generace Facebooku, ale i její matka ochotně s bulvárem komunikují; otázka je, zda mu dokonce nenadbíhají.

V čem tedy Ornellu hájit a bránit, když si tedy víceméně všechen ten zájem přitahuje sama? Ornella totiž ze své známosti prakticky nic nemá (pro dívku, která prohlásí, že „2–3 miliony nejsou žádné peníze, to je hned pryč“, je spolupráce s bulvárem jen přilepšení ke kapesnému) a nenechala nikoho pracovat na své mediální image. Proti všeobecnému mínění není „uměle stvořenou mediální identitou“, na jejímž obrazu pracuje tým imagemakerů. Naopak, oproti ostatním celebritám, které prodávají svoji práci a obličej k tomu, aby dostávali další práci, je Ornella nevinná, opravdová a upřímná a nevypadá to, že by plánovala další kariéru. Odpovídá na zájem bulváru bez kalkulování, zkrátka proto, že je jako dítě elektronické éry zvyklá na to komunikovat o všem veřejně. Jistě, jde o nevinnost a opravdovost, jakou může mít jen někdo, kdo nikdy nepoznal nouzi, ale každopádně ve svém projevu je tato dívka bezprostřední a vlastně bezbranná, nikoho záměrně neprovokuje, nevyžívá se v provádění skandálů typických pro zhýralé celebrity. O světě okolo sebe mnoho neví a zřejmě vůbec netuší, jak hrozně musí dráždit lidi, kteří nejsou bohatí.

Ornellu bulvár potřebuje a zneužívá jako snadný terč, jako hromosvod nenávisti pro své čtenáře. Ti se mohou rozčilovat, jak je Ornella strašlivě hloupá a rozmazlená, ale není to spravedlivé. Ornella není nijak výjimečná pro dívku svého věku; její mluvený i psaný projev je prostý vulgarity a negramotnosti. Nečiší z ní ovšem nabubřelost, pohrdání ostatními ani zaslepený egoismus. Jinými slovy, čtenáři bulváru potřebují Ornellu, zatímco ona nepotřebuje je - a v budoucnu se bez nich zřejmě může obejít, pokud nepropadne zbytečné pýše a pomýlené představě o vlastní důležitosti. Zatím tomu ale nic nenasvědčuje.

Ornella také není velká hříšnice, není příkladem opravdu zkažené zlaté mládeže, není esencí hlouposti. Do takové Paris Hiltonové má VELMI daleko. Troufám si klidně říct, že to může být v zásadě hodné děvče. Negativní obraz „zazobané hlupačky, která neustále provokuje obyčejné lidi“ o ní vytváří bulvár a takto negativně líčenou osobu potřebují lidé, kteří se cítí být natolik na dně, že potřebují slabého nepřítele, nad nějž by se mohli povyšovat.

„Vždyť není ani dost hezká, aby měla co dělat v bulváru“, zaznívá často rozhořčení těch, kteří si „svůj“ bulvár hájí a vědí, co je pro ně(j) dost hezké. Tady už se dostáváme vskutku do hlubin společenské patologie. Jako perpetuum mobile pak působí nářky „už o ní nepište, vždyť je to nicka“, které roztáčejí spirálu nenávisti a samozřejmě další články a prodej.

Nemám nic proti sofistikovaným parodiím na Ornellu -  byť z jisté prázdnoty nikoli její duše, ale prázdnoty celé té kauzy s jejím otěhotněním nelze vyrábět nic alespoň tak zábavného jako z aférek okolo Ivety Bartošové. Ale proces vytváření obětního beránka pro všechny, kteří neměli to štěstí být bohatí, se mi nelíbí.

Tady totiž už vůbec nejde o onu slečnu, jejíž momentální proslulost může klidně do roka dvou úplně vyšumět. Jde o to, že skoro všichni přistupujeme na hru bulváru, kdy se jím necháme pohoršovat, i když se vlastně nic neděje, a hřejeme si v sobě falešný pocit ctnosti, že můžeme opovrhovat někým nízkým. Ostatně první ohlasy na článek, že „Respekt klesnul, když dovolil napsat o Ornelle“ je potvrzením toho, že se z dotyčné stalo vskutku něco tak špinavého, co nemá právo ocitnout se v seriózním médiu ani jako příklad, jak bulvár těží z našich emocí a pudů.