Záhada zmizelých srdcí na Havlově lavičce

V Oxfordu se minulý týden odehrála celá řada událostí spojených s Českou republikou. Byla zde také odhalena další lavička Václava Havla neboli Havelʼs Place, kterou designér a také sklář Bořek Šípek vybavil zelenými a červenými skleněnými srdci a koulemi.

Místo symbolizuje dialog, který na místě předvádějí Karel Schwarzenberg a Michael Žantovský, kteří si ale dobře rozumějí, takže to je jistě dialog příjemný. Havel ale určitě toužil i po vstřícném dialogu všech těch, co se vzájemně nemusejí, ale ten se nám zatím zachytit nepodařilo.

Prosadit lavičku na území univerzity nebylo ale nic jednoduchého. A je to spíše malý zázrak. Byla několikrát odmítnuta. Hlasovalo se a hlasovalo, nakonec to přece jen prošlo. Angličané nejsou zkrátka Američané, kteří Havla stále vášnivě adorují. Jsou prostě takoví studení, trochu nafoukaní a nic je, jak známo, dvakrát nenadchne. Navíc se báli, že se Oxford zaplní či zaplaví pomníky -  a protože jsou mnohé země mnohem větší, než je Česká republika, budou chtít také mnohem větší oxfordský pomník. Takže nakonec se nebude v Oxfordu kam hnout. 

Nakonec to vedení univerzity prohlasovalo a kromě žádostí velvyslance pomohlo i to, že Tomáš Halík dostal Templetonovu cenu a developer Luděk Sekyra, který jezdí do Oxfordu studovat a číst si, zrekonstruoval na Harris Manchester College celý jeden dům pro studenty s učebnou Tomáše Halíka (na snímku s portrétem Tomáše Halíka). Nejvíce si to ale odpracovali čeští a slovenští studenti a studentky v Oxfordu, kteří jsou všichni skvělí a člověk považuje za další malý zázrak, že tady vůbec jsou. Koho by to třeba v osmdesátých letech vůbec napadlo?

Oxfordská univerzita je jedna z nejstarších na světě a zdejší koleje se mezi sebou přou, která je zase z nich nejstarší v rámci univerzity. 

Jsou tu ale i staré studentské hospody, řečeno s klasikem „starý a starší než starý gotický“, o víkendu se však zaplňují turisty a patrně i návštěvami studentstva.

Během naší návštěvy bylo většinou hnusně, ale občas i vysvitlo slunce a prosvítilo zákoutí kamenného města a stovky let opečovávaných zelených trávníků, na které tak zíral Karel Čapek. 

V každé college najdeme několik budov, které se nám Čechům jeví zvenku jako kostel. Je to jídelna, knihovna a pak opravdu ten kostel. V jídelně studenti společně snídají, obědvají a večeří a obsluhuje je číšník. Učitelstvo sedí u tzv. high table a má většinou lepší jídlo, lepší víno a lepšího číšníka, ale ne vždy a všude. Leckde se to už různě demokratizuje a high table na našem snímku už tak moc vysoko není. A ženy sem ještě v šedesátých letech nesměly, dnes jsou zastoupeny víceméně rovnocenně. Studenti většinou bydlí po jednom a návštěvy si mohou vodit, jaké chtějí.

Pod knihovnou jsou podzemní chodby s knihami, vedou do všech stran a jezdí tam důlní vozíky s knihami. Do podzemí se nesmí, ale Tomáš Halík tam prý byl.

Havlova lavička už pronikla na oficiální webové stránky univerzity a města Oxfordu, což je možná větší událost než sama existence objektu. Na mapce ji najdeme u jezírka vpravo nahoře.

Jaké bylo však naše překvapení, když jsme lavičku navštívili znovu o pár dní později a skleněná srdce byla pryč! Ó, to zklamání ze vzorné anglické výchovy! Ti prokletí rowdies, drsní a ožralí ragbisté, holomci z her a divadel Shakespearových! Lavička tam tak smutně osiřele stála. Mnozí Angličané by dnes asi řekli, že to určitě provedli Pákistánci či Arabové a že oni už holt nejsou doma pánem. 

A to jsme si mysleli, že lavičku někoho napadne zničit pouze u nás v Česku,  jako se to stalo před čtrnácti dny v Plzni. Zničil ji opilec, klausovec, zemanovec, komunista, fašista nebo zloděj, který prodává skleněná srdce na Aukru?

O pár dní později se však ukázalo, že oxfordská srdce z lavičky preventivně odšrouboval správce univerzitního parku do té doby, než sežene nějaké lepší lepidlo nebo něco takového. Bál se, aby je někdo nezcizil. Ó, ta stará dobrá Anglie, kolébka práva a slušnosti, která tak okouzlila Karla Čapka. Pořád je tady!
Je to celé historka jako z Havlova absurdního dramatu; stejně jako bývalý ministr Zemanovy vlády Žák, který se kolem toho celého motal, i když ho tam nikdo nepozval.