Úleva z bin Ládina a důchody

Líbí se mi ten titulek, že „Václav Klaus přijal zprávu o smrti bin Ládina s velkou úlevou“.

Asi se chtělo říci, že zabití Ládina znamená podle Klause jistou „úlevu pro svět“. Takhle to trochu vypadá, že se panu prezidentovi ulevilo třeba proto, že už se nemusí s Hájkem dohadovat, jestli ten Usáma bin Ládin existuje, nebo ne. Teď už neexistuje, to je jasné.

…

K události ještě na vážnější notu. Skutečně mě zvedá ze židle, jak všelijaké novinářské kancelářské krysy zabití Ládina a podle mne skvělý výkon Američanů všelijak zpochybňují. Tento případ Práva či Novinek uvádím za všechny.

Takže opakuji: podle mne se jedná o skvělý a perfektní výkon. Vezměme si to: dlouhý přelet helikoptérami hluboko do teritoria cizího státu, dobytí rezidence či spíše vojenské tvrze, žádní mrtví američtí vojáci. Důkazy o tom, že to byl Ládin, jsou jasné, stejně tak byla rychlá a opodstatněná likvidace jeho ostatků. Pamatuje si ještě někdo zpackanou popravu Saddáma Husajna nahrávanou na různé mobilní přístroje?

Nikdo neříká, že tím končí boj s agresivním islámským fundamentalismem či terorismem, ale tohle se povedlo. Usáma mohl být sice „kastelánem z Trosek“ (Pavel Tomášek na Aktuálně.cz), ale i symboly bývají významné nehledě na praktický význam zabaveného materiálu.

…

Pro Radiožurnál jsem včera napsal poznámku o nových sporech o důchody.

Zde je: Předčasně oznámená dohoda o důchodech se začíná hroutit. Věci veřejné žádají také vznik státem garantovaného a státem řízeného penzijního fondu, nechtějí prý, slovy Víta Bárty, připustit „mejdan bankovních domů“.

Státní fond by měl být velmi konzervativní, směl by patrně investovat pouze do českých státních dluhopisů.
ODS a TOP 09 považují státní fond za zbytečný především proto, že fondové spoření na důchod bude nepovinné, takže není potřeba nikomu nic garantovat: kdo bude chtít zůstat v současném průběžném systému, tak klidně může.

Těžko rozsoudit, kdo má pravdu. Ve světě existují různé modely a mixy fondového systému – se státním fondem i bez něj. Státní fond by sice ubral klienty bankovním domům, ty by však pak měly povoleno vyšší riziko a výnosnější podnikání.
Možná se vyplatí trochu zpochybnit některá zažitá hesla a zamyslet se nad nimi. Vezměme si třeba „jistotu“ nebo garanci, kterou má představovat ta investice do státního dluhopisu. Jistota státního dluhopisu dnes v Evropě už jaksi není, co bývala, že. Podívejme se na Řecko, Portugalsko a Irsko.

Pokud vznikne jen několik velkých „soukromých“ penzijních fondů, jaká je pak asi možnost, že některý z nich zbankrotuje? Stát bude tyto fondy přísně regulovat, ale, mezi námi, bude si moci vláda dovolit nechat nějaký takový velký penzijní fond padnout? V Anglii na počátku 90. let zkrachovaly třeba Maxwellovy penzijní fondy, ale to byly relativně malé, systémově nedůležité fondy.

A jak moc „soukromé“ budou vlastně ony „soukromé“ fondy? Podle mého soudu mohou mít všechny veřejný statut a pouze soukromé správce.

A kdyby náhodou bylo to soukromé spoření „povinné“, jak by se ta „povinnost“ potom vynucovala v praxi? I v zemích, kde je fondové spoření povinné, si mnozí – v Chile skoro čtvrtina lidí – nespoří a do kriminálu je za to pochopitelně nikdo nezavře.

Když už koalice otevře diskusi o reformě, měla by znovu otevřít i debatu o nákladech na reklamu fondů (případně její úplný zákaz), způsobu stanovení poplatků za správu fondů i o statutu samotných fondů a jejich počtu. Hlavně by ale měla znovu otevřít debatu s opozicí, na čemž by měla mít logicky zájem i ona bankovní lobby, která prý chystá onen „mejdan“. Vůbec největší slabinou připravované české penzijní reformy je totiž to, že ji nepodporuje opozice, která ji – až se dostane k moci – může zrušit nebo překopat.

…

Tohohle jsem se chtěl dotknout už před pár dny, ale nebyl čas.

Bohumil Doležal napsal do Lidových novin článek, kde srovnává maďarskou a českou politickou scénu. V textu se mimochodem praví: „Česká a maďarská společnost má jedno společné. Obrovský náboj nenávisti mezi vládou a opozicí.

Je to reziduum bolševismu. Přitom efektivní politika má spočívat v odbourání nenávisti.“

Svatá slova. Tohle píšu delší dobu pořád dokola. Je hezké, že to teď píše i Doležal. Kdo to pořád varoval před nástupem autoritativního režimu? A kdopak je intelektuálním autorem toho jedovatého vysmívání se „pravdě a lásce“? Každý si přece dobře pamatuje, že to je právě Doležal.

Vyzrát může jistě každý a všichni se můžeme radovat z toho, že Doležal nyní opustí svoji vyhlášenou jedovatost a bude šířit porozumění, časem možná i tu pravdu a lásku.

…

Tohle je dobrý článek na serveru Česká pozice. Firma Key Investments, která dluží Praze 13, Praze 10 a Praze 6, obvinila média z toho, že nemůže těmto městským částem peníze vrátit.