Politické trafiky v dozorčích radách podniků s veřejnou účastí mají podle vlády skončit a v dozorčích radách mají napříště sedět už jen odborníci a připravovat to všechno má nějaká komise.
První, co mne napadá, je, že tohle říkal Petr Nečas už před volbami a zvláštní je, že mu trvalo tak dlouho, než si teď vzpomněl. Dále: první, co je třeba napravit, je výše odměn. Členové dozorčích rad podnik neřídí, ale dozorují a dohlížejí na výkon managementu a správní rady. Je tedy vyloučeno, aby brali za rok vysoké statisíce korun nebo násobky svého regulérního – třeba poslaneckého – příjmu. Do značné míry jde o funkce prestižní a z principu nemají být základem něčí materiální existence.
Zcela nepřijatelné je, aby měli členové dozorčích rad nárok na nějaké bonusy jako členové představenstev (to už se snad neděje) a další požitky jako nadstandardní životní pojistky (to se obtížně kontroluje).
Jenže s tou odborností je to těžké. Co je to ten správný odborník do dozorčí rady? Když to vezmeme čistě jazykově, pak je to tedy specialista na dozor a kontrolu.
Třeba Miroslav Kalousek to vzal za správný lingvistický konec a do dozorčí rady podniku Budvar dodal (a ministr Bendl jmenoval) „šéfa cifršpionů“, tedy Finančního analytického útvaru ministerstva financí, Milana Cícera.
Pokud bude vláda pokračovat v tomto modu, pak může ministr Kubice do dozorčích rad rovnou jmenovat policisty z finanční policie či z protikorupčního útvaru, ministr obrany vojáky a ministr spravedlnosti dozorce (to jsou vůbec nejlepší specialisté na dozor). Výhoda odborníků z ozbrojených složek je taková, že členství v politických stranách mají zakázáno, budou tedy nestraničtí a nepolitičtí. Možno ještě doplnit celníky a pracovníky finančních úřadů.
Nyní ale o fous vážněji. V ideální dozorčí radě by měl asi sedět právník nebo člověk, který je zkušený ve čtení smluv, nějaký odborník na účetnictví a nějaký znalec řízení podniku (klidně může sám řídit jiný podnik nebo tak mohl činit v minulosti).
Odborníkem naopak není politik, který v dozorčích radách sedí od poloviny 90. let a má pocit, že je matador, který se tím živí.
Je ale utopií myslet si, že se při koaličním vládnutí a při paranoie, která je českému politickému životu na všech úrovních přirozená, podaří odstranit podezření, za jakou politickou stranu je ten či onen člen dozorčí rady jmenován.
Politické strany v České republice mají málo (nikoli příliš) členů a těžko bránit členům dozorčích rad, aby nebyli členové politické strany. Stejně by to nepomohlo, protože by bylo donekonečna rozebíráno, kdo je jak napojený na kterého politika či ministra a odkud ho zná.
Samostatné téma je ekonom. Jsou ekonomové – třeba ti blízcí vládě, tedy ti z NERV, nebo naopak ti blízcí opozici – těmi ideálními odborníky do dozorčích rad podniků? To je otázka. Zdá se, že do Česka příliš nedoléhá značná diskreditace ekonomické profese, s níž se dnes vyrovnává západní svět. 99,99 procenta ekonomů totiž neodhadlo a nerozpoznalo přicházející krizi. Mizerné výsledky české ekonomiky – ve srovnání se Slovenskem či Polskem – navíc padají také na bedra českých vládních poradců, tedy asi těch nejlepších „odborníků“, které máme.
Lépe než prestižní český ekonom se možná do dozorčí rady hodí starý, dobrý a spolehlivý účetní a člověk zkušený v kontrole nákladů nebo člověk se zkušeností auditora (samozřejmě ne ten, který provádí audit toho podniku samotného). Hlavně je však třeba zrušit materiální výhody a odměny v nevýkonných funkcích zavést skutečně spíše symbolické. Tak aby to přestalo být lákavé pro nejrůznější elementy a zlatokopy.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
