Střepy z finanční krize

Už týden jsou čtenáři auditu zásobování nenásilnými i násilnými paralelami (tzv. oslí můstky) světové finanční krize s tím, co známe z nedávné historie českého hospodářství. I dnes v tom lze pokračovat.

1. Stále více se píše o tom, že jen co vichry a bouře na burzách a úvěrových trzích pominou („ať už pominouou!“), vznikne ve Spojených státech tzv. superegulátor, který bude podřízen Federálnímu rezervnímu systému, tedy tamější centrální bance (Fed). Zrušena bude Komise pro cenné papíry (Security and exchange commission), sloučena bude rozdrobená bankovní regulace i regulace pojišťovnictví. Podobný superregulátor vznikl nedávno v České republice pod kuratelou ČNB.

Odborníci už desítky let upozorňují na to, že americké „dohledy“ na finančních trzích jsou příliš rozdrobené, neefektivní a navíc si často lezou do zelí. Na příkladu pádu pojišťovacího holdingu AIG jsme mohli vidět, jak je nesmyslné, že instituci, která provádí globální obchody za stovky miliard dolarů reguluje pouze stát New York z hlavního města Albany. Neschopnost s tímto stavem pohnout dokud nedojde k obrovskému požáru, je smutným dokladem toho, jak tragicky nevýkonná je v poslední době americká vláda.

2. Trhy napjatě očekávají, že americká vláda, kongres i centrální banka oznámí systémové řešení, které převezme všechny „toxické úvěry“ (jak se dnes módně říká), tedy to, čemu se mezi českými ekonomy říká „masokostní moučka“, zkrátka cenné papíry navázané na hypotéky.

Zde je však nesmyslné poukazovat na to, že by se snad Američané učili u naší konsolidační agentury (či banky), přestože půjde o instituci obdobnou. Podobná instituce vznikla v USA již po roce 1987, kdy se země vypořádávala s následky tzv. Savings and loan scandal (skandál malých spořitelen či úvěrových družstev). Tehdy vznikla tzv. Resolution Trust Company (RTC), tedy státní instituce, která převzala na svá bedra špatné úvěry pocházející z náhle deregulovaných spořitelen. Světový ekonomický tisk dnes upozorňuje na to, že podobné řešení zvolily v polovině 90.let skandinávské země, řeč je i o Koreji po tzv. Asijské krizi v roce 1997. Na naší slavnou konsolidační agenturu, kterou bez nároku na honorář řídili poslanci v čele s mužem z vířivky Vlastimilem Tlustým se nespravedlivě zapomíná!

Ale zpět do USA. Tamější vláda se neinspiruje pouze 80.léty, ale zvažuje i vznik další instituce, na způsob té, kterou založil v roce 1932 prezident Edgar Hoover. Jmenovala se Reconstruction Finance Corporation a kupovala akcie ve vybraných bankách, aby posílila jejich kapitálovou pozici.

3. Tragikomická epizoda se stala v Německu. KfW, německá státem vlastněná banka poslala v pondělí, tedy 24 hodin po té, co se americká Lehman Brothers přihlásila do bankrotu, do této banky 350 milionů dolarů. Kam peníze zmizely? Můžeme to přirovnat k černé díře nebo splachovací toaletě. Paradoxně se tak stalo po té, co vedení KfW celý víkend zasedalo na zvláštním zasedání, kde byly rozebírány dopady americké krize. Bankéři přitom zapomněli, že v pondělí má odejít do Lehman Brothers další platba.

Inu, když stát hospodaří, často to nekončí dobře.

Opět najdeme české paralely. Do Kreditní banky Plzeň si celníci (tedy stát) uložili miliardy korun krátce před tím než zkrachovala. Z České konsolidační agentury zmizelo skoro půl miliardy korun skrze podvodný realitní projekt Galileo apod.

4. Americká centrální banka (Fed) se po všech těch záchranných operacích ocitla v minusu a prostředky a garance jí musí poskytovat federální vláda. Tím se ale Fed dostává do situace, se kterou zákon vůbec nepočítá. Tím, že si bude centrální banka brát zdroje z vlády a státního rozpočtu, omezí se de facto její nezávislost.

Když se Česká národní banka pouštěla v 90.letech do různých záchranných operací, často jí muselo ministerstvo financí poskytnout garance.

Další dvě poznámky už s Českem vůbec nesouvisí. V USA zjevně končí éra nezávislých investičních bank, protože v tuto chvíli to vypadá, že přežije jediná, tedy Goldman Sachs. Samostatné investiční banky nezvnikly v USA jen proto, že poskytují servis rozvinutému kapitálovému trhu, ale především v reakci na Velkou hospodářskou krizi či depresi. Politici tehdy rozhodli o rozdělení bank, v kterých si ukládají deposita „obyčejní Američané“ a banky, které spekulují a hrají na kapitálovém trhu.

Zákon byl sice na konci 90. let zrušen, ale rozdělení až na výjímky jako byla Citigroup pokračovalo. Poté, co byl Bear Stearns pohlcen bankou JPMorgan Chase a Merrill Lynch bankou Bank of America se ještě čeká na spojení Morgan Stanley a banky Wachovia.

Druhá poznámka se týká tzv. suverénních fondů. Zjevně končí doba malování strašáků na zeď, alespoň co se Číny týče. Pokud čínský státní fond získá 49 procent v Morgan Stanley, ožení se definitvně americký kapitalismus s čínským kapitalistickým komunismem. Každý nechť si pak svobodně interpretuje, kdo je a bude kým, kam a do čeho vtažen.

Čtvrteční audit: Otřesy, recese, krize a deprese

Středeční audit: Bankovní krajina k nepoznání

Úterní audit: Svět prostě není spravedlivý

Pondělní audit: Zemětřesení na Wall Streetu a my

Páteční audit: Znárodnění nebo návrat do normálu?