Současná krize jako základ budoucích úspěchů?

Deník The New York Times má zajímavou analýzu o tom, jak jihu Evropy prospívá nestabilita na Blízkém východě. Daleko větší množství turistů se totiž rozhodlo (a v září ještě rozhodne) trávit volný čas v Itálii, Řecku, Španělsku;zkrátka hodně lidí si rozmyslelo a rozmyslí dovolenou v Egyptě, Turecku, Izraeli a podobně. Je to důležitý faktor, který na jihu pomůže změkčit krizi eurozóny.

…

Agentura Reuters přichází s analýzou vyhlídek evropské integrace. Může získat navrch britská představa rozvolnění evropské integrace ve smyslu „euro-lite“, která zase není představitelná či stravitelná pro Francii?

Volby do Evropského parlamentu, jež se budou konat příští rok, nepochybně posílí řady euroskeptiků a politiků, kteří proti EU protestují. Může vzniknout tlak na to revidovat v roce 2015 základní smlouvy s tím, že si každá země nově vyjedná svou pozici. V eurozóně samotné, jež se navíc stále rozšiřuje, bude ale postup k hlubší integraci mírným tempem pokračovat. O tom, jaká bude či nebude evropská integrace, rozhodne především ekonomická situace. Nestálo by to za debatu i u nás?

…

Paul Krugman napsal sérii kratších článků, které srovnávají asijskou krizi roku 1997 s krizí eurozóny, a uvádí konkrétní příklad Indonésie a Řecka: Indonésie mohla devalvovat vlastní měnu, Řecko nemůže.

V dalším textu Krugman srovnává pro změnu Thajsko a Irsko a samozřejmě píše také o Lotyšsku, jež bývá uváděno jako příklad rychlé, disciplinované a úspěšné vnitřní devalvace, což Krugman na základě ekonomických statistik zpochybňuje. Protože to však píše poněkolikáté - možná by se měl do Lotyšska vypravit a pohovořit si tam s lidmi. Lotyšsko mu evidentně vrtá hlavou.

Krugman píše, že ho v roce 1997 nenapadlo, že asijská krize a její vyřešení budou někdy sloužit jako „úspěšný příklad“. Jeden čtenář v diskusi ovšem Krugmanovi odpovídá: „Třeba budou v roce 2028 slavní ekonomové uvádět současnou krizi jako základ budoucích úspěchů. Co promění katastrofu v neočekávané znovuzrození? Armády těžce pracujících ,pepíků‘, kteří nevědí, že stojí v bažině, a snaží se jen, aby věci fungovaly? Možná proto mají ekonomické modely tak krátký život. Každý chytrý, šťastný, dovedný a bláznivý člověk je ,tam venku‘ s mačetou a prosekává si nové cesty kolem tvých ekonomických modelů.“