S americkým břidlicovým plynem to potrvá

Nejen středoevropští politici a diplomaté tlačí na americkou vládu a prezidenta Obamu, aby nějakým způsobem urychlil exporty amerického břidlicového plynu do Evropy, a omezil tak energetickou závislost členských zemí EU a NATO na Rusku. Velmi silný je v tomto směru i tlak amerického Kongresu.

Deník The New York Times přinesl pozoruhodnou analytickou reportáž ze státu Louisiana, kde na pobřeží Mexického zálivu v bahně plném aligátorů instaluje 3000 dělníků obří turbíny, chladicí zařízení a potrubí pro terminál, ze kterého by – až bude hotov – mohla proudit do Evropy šestina toho, co dováží Evropa z Ruska.

Terminály pro zkapalněný plyn se budují i v Austrálii, Africe a na Středním východě. Dostatek tohoto plynu se však dostane do Evropy až na konci tohoto desetiletí. Z krátkodobého pohledu toho Amerika Evropě mnoho nenabídne.

Továrna Cheniere v Louisianě je jeden z mnoha amerických terminálů, které čekají ještě desítky regulačních a exportních povolení. Polovina plynu z tohoto nedokončeného terminálu už je nasmlouvána z Indie a Jižní Koreje; druhá polovina má jít britským a španělským společnostem, které mohou plyn přeprodat komukoli, kdo nabídne nejvyšší cenu.

Podle Paula Bledsoa z German Marshall Fund nicméně nenabízejí tyto budované stavby pro Evropu žádné krátkodobé, a možná ani střednědobé řešení. A když ruský Gazprom zvýšil minulý týden Ukrajině cenu plynu o 80 procent, nemohla s tím Evropa dělat vůbec nic.

Od ruské invaze na Krymu dostala povolení pouze jedna stavba podobného zařízení pro LNG jako v Louisianě, a to v Coos Bay v Oregonu, které má ale vyvážet do Asie. „Nejde to jen tak si plácnout, a věci se stanou,“ říká prezident Shellu Marvin E. Odum: „Jde o obrovské obchodní projekty, které se stavějí mnoho let a několik let se plánují.“

Nový terminál stojí nejméně sedm miliard dolarů, nejméně 100 milionů dolarů stojí průzkum. Prakticky na všechny projekty si stěžují ekologové a místní sdružení.

Poptávka po ruském plynu se časem sníží. Většina zemí v Evropě investuje do nejrůznějších propojení plynovodů, stavějí se nové zásobníky. V Evropě se staví šest nových terminálů na LNG, dva budou hotovy za pár měsíců. Až Japonsko – do tří let – opět zprovozní jaderné elektrárny, uvolní se na trhu velké množství plynu. Ale do té doby nečekejme zázraky.