Před dnem D a Nečas k Pussy Riot

Zítra po ránu oznámí německý ústavní soud v Karlsruhe svůj verdikt o stálém záchranném valu ESM. Čeká nás tedy další přelomový bod ve vývoji vleklé krize eurozóny a taktéž historický okamžik či impulz pro vývoj ekonomiky světové. Světové finanční a akciové trhy jsou pochopitelně nervózní. Kultura německého soudnictví rozhodně není taková, že by bylo možné očekávat nějaké úniky informací či dokonce řízené úniky informací.

Mírně povzbudivé jsou odhady většiny důležitých německých médií. S tím, že by ústavní soud odmítl stálý záchranný val jako celek, prakticky nikdo nepočítá.

Očekává se jakési „ano, ale…“, takže spekulace jsou především o tom, co bude ono „ale“. A zde je zase poněkud méně povzbudivé, že nikoho nenapadá, co by to „ale“ mělo být. O větších pravomocech německého parlamentu na úkor vlády už ústavní soud před časem rozhodl, přitlačit už není kam, jinak by došlo k rozbití rovnováhy mezi hlavními pilíři moci.

Ústavní soud se může vyjádřit k fiskálnímu kompaktu, který je přísnější než německý ústavní zákon o rozpočtové odpovědnosti, což je možná protiústavní, ale fiskální kompakt je do značné míry německé dítě, takže to nedává moc smysl. Ústavní soud může znovu nějak připomenout vládě, že další přesuny pravomocí na evropskou úroveň musejí být podmíněny změnou ústavy a ta zase referendem. Jenže to už soud také vícekrát řekl.

Mírně povzbudivé je, že deník Frankfurter Allgemeine Zeitung předpokládá, že Evropská centrální banka bude moci oznámené operace zahájit bez ohledu na verdikt soudu, protože je může až do odvolání vázat na podmínky předepsané provizorním záchranným valem EFSF. Uvidíme.

…

Premiér Petr Nečas slavně promluvil na téma pussyriotismu a dalajlamismu. Leckoho to překvapuje, ale první otázka, kterou bych si položil, je ta, jestli byl Nečas někdy jiný jen proto, že na toto téma mlčel? Třeba si to myslel vždycky. Otázka také stojí tak, v čem se teď Nečas liší třeba od Paroubka, přičemž u Paroubka se přesně obavami z tohoto vyhrožovalo.

Chce-li se Nečas podbízet Klausovi (jsou tu obavy, aby nepřišel někdo horší), je to podobné jako výmluva mnohých kariéristů na vstup do komunistické strany v době normalizace. Když to nevezmu já, vezme to někdo horší. Jenže tím, že někdo vstoupil do strany, se komunistou prostě stal. Nečas se teď také něčím stal, do něčeho „vstoupil“, jen je otázka, jak to přesně nazvat.

Dochází zde k útoku na havlovské tradice a principy české zahraniční politiky, které nerozbil ani Josef Zieleniec, ani Cyril Svoboda, a dokonce ani Jan Kavan. Je to jedna z mála věcí, na kterou mohl být člověk hrdý. Karel Schwarzenberg se zlobí, ale udělá něco víc? Bojkotování fiskálního paktu TOP 09 také pouze kritizovala, ale ve vládě zůstala.

Ano, komunisty na Kubě či v Severní Koreji budeme z pozice vlády kritizovat i nadále. Jenže Kuba je ekonomicky nevýznamná a koneckonců antikomunismus je dnes oficiální vládní politika. Ve skutečnosti se i antikomunista může chovat přesně jako komunista (z hlediska mentality), akorát že mu to asi nedojde. Je komunistou ideolog, nebo pragmatik, který udělá vždy cokoli, co je výhodné, a vždy se bude lísat do přízně mocných a velkých?

A ještě k tomu pragmatismu. Existuje jediný důkaz, že audience dalajlamovi a podobné věci znamenaly DOLOŽITELNĚ zrušení či neúspěch konkrétní obchodní transakce či investice?