Obchodní sankce ne, tvrdost ano

Dnešní summit Evropské unie se bude zabývat sankcemi vůči Rusku a společným postupem unie vůči Rusku, které nejenže neplní dohodnuté příměří s Gruzií, ale dokonce uznalo nezávislost gruzínských separatistických oblastí.

Jedno odpoledne (a možná večer) jsou ale na jednání o důsledcích ruské agrese v Gruzii příliš krátká doba. EU by urychleně měla také svolat několikadenní summit, kde se vše rozebere a prodiskutuje detailně a do všech důsledků. Taktéž je prioritou, aby především v oblasti energetické bezpečnosti unie založila akční a akceschopné týmy. Evropská komise má sice komisaře pro energetickou bezpečnost, ten ale stál až dosud – bohužel - na okraji zájmu politiky, byznysu a médií.

Pokud se mluví o sankcích, je zřejmé, že jakékoli obchodní restrikce jsou nesmysl. Efektivita a funkčnost obchodních sankcí je za prvé všude na světě pochybná a za druhé Evropská unie odebírá v průměru z Ruska třicet procent energií (a nahrazení této závislosti je spíše záležitosí dekád než let) a závislost některých teritorií (jako je například Česká republika) je ještě nesrovnatelně vyšší. Tady si nemá cenu na nic hrát. Navíc se Evropě příliš ekonomicky nedaří a vzdávat se exportů do Ruska si také nemůže nikdo dovolit. A učinit obchod a investice závislými na politice, je vlastně to, co vyčítají liberální demokracie Rusku. Ruské velké podniky totiž nejsou čistě obchodní firmy, ale jsou ovládany putinovskou klikou bývalé KGB.

Všude jinde je ale třeba principiální tvrdost. Dokud Rusko neodvolá uznání nezávislosti Abcházie a Jižní Osetie, je třeba, aby Rusku nikdo nedával, to, co ještě nemá a přiznával mu cokoli po čem velmi touží. Rusko se nesmí stát členem Světové obchodní organizace ani OECD. Rusko musí zapomenout na nějaká zvláštní partnerství s uníí a NATO. A český návrh na bojkot olympijských her v Soči je také správná věc.

Z různých institucí může být Rusko i vyloučeno. Evropa může zařídit, že se ze skupiny G-8 stane zase skupina G-7 a Rusko by mělo přijít o členství v Radě Evropy, protože to je organizace založená na společném respektu k lidským právům.

Pro Rusko je do budoucna vůbec nejbolestnější, když Evropa označí za svou nejvyšší prioritu větší diversifikaci energetických zdrojů. Rusko by nejvíce ze všeho zabolelo, kdyby unie řekla, že stavba plynovodu Nabucco, který přivede do Evropy středoasijský plyn (a nepovede) přes Rusko, je to, načem velmi - ne-li nejvíc - záleží.

Ač má Rusko přes pět set miliard dolarů devizových rezerv, ekonomické důsledky vojenské agrese v Rusku jsou už v tuto chvíli bolestné. Ruská ropná a plynová pole nutně potřebují zahraniční investice, technologie a know-how a ruský akciový trh se hroutí, protože Rusko nectí ochranu soukromého vlastnictví vlastně podobně jako nectí teritoriální integritu suverénních států. A investorům to už konečně dochází.

Páteční audit: O přepadení a oštěpu

Čtvrteční audit: Kdo přidává důchodcům?

Středeční audit: Kdo za to může? No přece vláda!

Úterní audit: ODS, energetická bezpečnost, slova a realita