Americký prezident Barack Obama vyzývá banky, aby půjčovaly více peněz, především malým a středním podnikům. „Půjčujte, také jsem vám půjčil“ praví například vtipný titulek textu na aktualne.cz. Obama ve věci dokonce jednal skoro dvě hodiny s bankéři v Bílém domě.
Tohle nám zní povědomě. Bývalý prezident Václav Klaus se v 90. letech také opakovaně scházel s bankéři a vyzýval je, aby převzali svůj díl odpovědnosti za transformaci a více úvěrovali ekonomiku a také privatizaci. Poukazovalo se rovněž na to, že většina velkých bank byla na začátku 90. let tzv. oddlužena a zbavena především úvěrové zátěže z financování obchodů v rámci bývalého RVHP.
Některé banky Klausovy dobré rady (či pokyny) ignorovaly (ČSOB a Živnobanky), jiné byly poslušnější (Česká spořitelna, Komerční banka) a další plnily pokyn hlava nehlava (IPB). Jak to dopadlo a kdo to zaplatil, všichni víme.
…
Z hlediska toho, kolik peněz dali američtí daňoví poplatníci tamějším bankám, se volání amerického prezidenta pochopitelně jeví jako logické a spravedlivé, jenže otázka je, jestli bude vyslyšeno. Credit crunch (neochota bank půjčovat) se ne nadarmo jmenuje „crunch“ (řekněme „kreditní křup“). Na světě to bohužel chodí tak, že bankéři buď půjčují nejdříve horem dolem a když si spálí prsty, nechtějí půjčovat skoro vůbec. A nic mezitím.
Ve Francii i v Německu zavedla vláda již před časem jakési regionální ombudsmany a mediátory. Ti se mají zastávat zdravých podniků, kterým příliš opatrné banky odmítají půjčit. V Rakousku vláda podmínila svoji státní pomoc bankám stanovením objemu úvěrů, které musí směřovat do rakouské ekonomiky.
Efektivnost těchto kroků je jistě sporná, ale je to prostě i věc politiky. Vlády se prostě snaží dát najevo, že se pro menší podnikatele (ale i zaměstnance menších a středních firem) něco dělá.
V Česku bych něco takového ale nedoporučoval. Lze se důvodně obávat, že podobní mediátoři a ombudsmani pro dostupnost úvěrů by byli vybíráni různými Janoušky, Dalíky a Tvrdíky, jako je to dnes se vším od OpenCard po zoologickou zahradu.
…
V médiích probíhá výměna názorů mezi prezidentem Václavem Klausem a Miroslavem Kalouskem. Klaus tvrdí, že Kalousek se bál vloni na podzim šířit paniku a proto trval na schválení rozpočtu založeném na odhadu růstu pro letošní rok plus 4,8 procenta. Podle Klause je to dnes podceňováno.
Kalousek k tomu pro dnešní LN pravil, že „v dobách turbulencí nikdo prognózovat neumí“. Jenže takhle Kalousek koncem loňského roku nemluvil. Počínal si dokonce vůči kritikům, kteří ho upozorňovali od září 2008, že rozpočet je nerealistický, dosti arogantně a označoval je dokonce za šiřitele poplašných zpráv. A na nesprávnost či úplnou vykolejenost jeho rozpočtového návrhu ho vloni upozorňovala i opozice. Tak to prostě je.
Česká republika v podobě rozpočtu na letošní rok schválila vloni jeden z nejmasivnějších stimulačních balíčků na světě. Nikdo to ovšem nechtěl přiznat. Tehdy Kalousek na evropských fórech varoval před přílišným utrácením a stylizoval se do role zachránce kapitalismu v Evropě.
…
Na téma našeho schodku a deficitu jsem napsal text pro úterní Radiožurnál. A těm, kdo nečtou tištěný Respekt, nabízím svůj komentář o propichování bublin.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
