O ČSA, ústavě a bankách

Je dobře, že ministr financí Eduard Janota vymění celou dozorčí radu ČSA. Chyba je, že tak neučinil už dávno. Páteční trucovitá rezignace Ivana Kočárníka a Ivany Řápkové je důkazem, že na pohodlných křeslech v radě seděli nesprávní lidé. Jejich argumentace pro rezignaci je sama o sobě stěží uvěřitelná. Vždyť dozorčí rada je za podnik plně zodpovědná! Copak je možné sedět v dozorčí radě jenom v prosperitních pohodlných časech a když se přitíží, tak uraženě opustit potápějící se loď? Copak to je nějaká zodpovědnost? Copak je možné být v dozorčí radě jen v době, kdy se touto funkcí mohu společensky honosit a když je to spíš ostuda tak včas sbalit kufry? Pokud si Kočárník stěžuje na vysoké platy pilotů, které donutily firmu k prodeji majetku, pak je třeba mu připomenout, že všechny důležité kroky v dozorčí radě schvaloval také on sám. Kdyby Kočárník alespoň pravil, že se cítí osobně zodpovědný za situaci podniku a nesváděl to na ostatní!

Co se paní Řápkové týče, kde se proboha ona v tomhle podniku vůbec vzala? Co má Chomutov společného s leteckou dopravou? Rozumí tato „odbornice“ na pořádek a vymáhání dluhů letadlům? Ví co je to řídit „cash flow“ apod.?
…

Ještě k argumentaci ústavního soudu. Jeden čtenář mne upozornil na zajímavou věc. Jednorázový ústavní zákon (stojící jaksi mimo ústavu) nebyl schválen pouze na počátku roku 1998, ale také v době našeho vstupu do Evropské unie. Všechny politické síly se přece tehdy dohodly na tom, že vstup má být schválen referendem, jenže zákon o obecném referendu jsme tehdy neměli a nemáme ho dosud. Byl proto přijat jednorázový ústavní zákon č.515/2002.

Podle mne má čtenář pravdu, také se jedná o prolomení ústavy. Jenže principem jednání každého soudu (nejen ústavního) je, že soud je mrtvý brouk, který se probere pouze je-li tázán. Platí, že v roce 2002 si stejně jako v roce 1998 nikdo nestěžoval. A i když se ústavním soudcům něco nelíbí tak, že kvůli tomu třeba nemohou spát, pokud si někdo nestěžuje, nedá se prostě nic dělat.

A kdyby si někdo stěžoval, možná by se v případě referenda vedla disputace o tom, že ústava přijetí zákona o obecném referendu předvídá. Hlava první, článek 2, odst. 2 Ústavy ČR praví, že „ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo… .“

Jak já to chápu, může takový ústavní zákon tyto situace předjímat pouze obecně, nikoli jednorázově, v jedné konkrétní věci.
…

Nedávno jsem psal o tom, že mezi politiky, ekonomy nebo regulátory ve světě i na úrovni národních vlád probíhá debata na téma, jak mají být banky ideálně velké, tak aby jejich eventuální pád neznamenal pro daňové poplatníky automatickou potřebu sanace, aby pád jedné banky nevyvolal kolaps systému. Jestli se někomu zdají tyto úvahy jako nebezpečné inženýrství či centrální plánování, pak je třeba upozornit na to, že některé vlády (jako například belgická) připravují zákon, který nařídí bankám speciální daň do zvláštního fondu, ze kterého se budou banky v potížích sanovat. Tento krok, podobně jako povinné zvýšení kapitálové vybavenosti bank, bude mít za výsledek zdražení a horší dostupnost úvěrů. Co je potom horší „inženýrství“? I tato diskuse je dědictvím pádu Lehman brothers.