0:00
0:00
Audit Jana Macháčka29. 9. 20093 minuty

Německo, liberalismus a reformy

Astronaut
Jan Macháček Autor: ilustrace: Pavel Reisenauer

Obě velké strany v Německu, tedy sociální demokraté (SPD) i křesťanští demokraté (CDU/CSU) zaznamenaly z historického pohledu jeden z nejhorších volebních výsledků. Naopak jasným “vítězem” jsou liberálové (FDP). Mají sice “pouhých” čtrnáct procent, ale historicky je to nejlepší výsledek této partaje. Znamená to, že v Německu zvítězil liberalismus nebo reformní agenda?

↓ INZERCE

Tak tomu bohužel není. Před minulými volbami - v roce 2005 – vedla Angela Merkelová CDU do voleb s liberální a reformní agendou. A s touto agendou vyhrála volby. Dnes je CDU stranou, která hají německý sociální model a odmítá koketerii s kapitalismem anglosaského typu. Důvody jsou dva: zkušenost vládnutí ve velké koalici a zkušenost s finanční a ekonomickou krizí.

Nejprve k tomu prvnímu. Většinu reforem, ze kterých těžilo německé oživení v druhé polovině dekády, připravila ještě koaliční vláda pod vedením SPD, která vládla před rokem 2005. Vláda velké koalice žádné velké reformy nepřipravila, ale důležité bylo, že mírně zvýšila daně a před vypuknutím krize se mohla chlubit mírně přebytkovým rozpočtem. V Německu dnes převládá konsensus, že právě vyrovnané finance (ještě před rokem) pomohly německé vládě obstát v krizi o něco lépe než mnozí jiní. Vláda si mohla během nejprudšího výkyvu krize dovolit mírnou fiskální expanzi, včetně opatření jako bylo například šrotovné, které bylo v Německu úspěšné.

Anglosaský kapitalismus, ke kterému leckdo ještě před dvěma lety shlížel, utrpěl v Německu po finanční krizi strašlivé šrámy. Jde jednak o vztah Němců k deregulaci bankovnictví a finančních služeb (a skrze toto k deregulaci vůbec), ale například i systém tzv. automatických stabilizátorů (automatický nárůst podpor a mandatorních transferů a automatický pokles inkasa daní) zabudovaných v sociálně tržním systému. Leckomu v Německu připadá, že bez dramatického schvalování balíčků (jako v USA) zafungovaly stabilizátory dobře. |Zkrátka: to, co se v dobách růstu jevilo jako koule na noze, se začalo během krize jevit jinak: Němci byli většinou rádi, že tento systém mají: propad poptávky se podařilo ztlumit.

Ze statistik vyplývá, že odbory a zaměstnanci v Německu jsou ochotni tváří v tvář krizi přistoupit na snižování mezd. Mnozí v Německu mají tedy pocit, že jejich pracovní trh, obvykle kritizovaný pro svou nepružnost, je pružný až dost. V době krize se zkrátka leccos jeví úplně jinak, někdy dokonce opačně než v době prosperity.

Podobné je to s pohledem na snižování daní. V dohledné době nelze čekat nic radikálního. Stav veřejných financí se i v Německu zhoršuje a k zásadnější změně podle všeho dojde až budou jasnější prognózy: kdy krize skončí a co přijde po ní.

V Německu zkrátka přibylo liberálů, kteří také volí liberální stranu, ale prozměnu ubylo liberálů, kteří podporovali či volili CDU. Prozatím lze od nové koalice CDU/CSU-FDP čekat mírné snížení daní z příjmu a především takové reformy trhu práce, které oživí služby, žádnou reformní či deregulační smršť ve stylu Margaret Thatcherové nebo Reaganovy “supply side economics” ale čekat nelze. Němci teď mají pocit, že jim jejich model v krizi posloužil dobře a mindráky z dynamické Ameriky a Británie je prozatím přešly.

Zajímavým testem bude, jak nová koalice zareaguje na to, až v Bruselu (a je to velmi pravděpodobné) odmítnou záchranu Opelu německou vládou. FDP by k tomu měla přistoupit tak, že v Bruselu rozhodli správně.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].

Mohlo by vás zajímat

Aktuální vydání

Takoví normální gestapáciZobrazit články