Mirek Topolánek, dítě štěstěny
[image id="120824790"]Mirek Topolánek je dítě štěstěny. Málem to vypadalo, že jeho aktivní létající diplomacie Moskva-Kyjev-Moskva a zpět skončí nakonec neúspěchem.
Mirek Topolánek je dítě štěstěny. Málem to vypadalo, že jeho aktivní létající diplomacie Moskva-Kyjev-Moskva a zpět skončí nakonec neúspěchem.
Zkušený bývalý důstojník KGB Vladimír Putin měl jistě dobré důvody nechat v tom Topolánka vykoupat. Proč by měl dát vyniknout premiérovi bývalého státu, který nejenže chce na svém území stavět americký radar? Proč nechat blýsknout se předsedu vlády, která chce své předsednictví EU využít k uzavření dohod o plynovodu Nabucco? Nabucco přece nabídne alternativní cestu středoasijského plynu do Evropy, která obejde Rusko.
Kdyby Topolánkova mise selhala, vyvolalo by to konflikty a hádky uvnitř Unie (ty si Rusko vždy velmi přeje) a prestiž České republiky by utrpěla (to si Rusko taktéž velmi přeje). S ní by ale padla i důvěra ve schopnost dalších menších, nových členských zemí EU, řešit v budoucnu jménem Unie opravdu důležité věci. Ti v Evropě, kdo si myslí, že to podstatné dokážou vyjednávat jen velcí hráči (velké země) by měli o argument navíc. A Bulhaři a Slováci by patrně zapnuli své odstavené jaderné elektrárny a Evropa by byla ještě rozhádanější.
Nakonec Topolánkova létající diplomacie skončila úspěchem, plyn už teče (mimochodem stále není jasné, jestli premiér věděl nebo nevěděl o rukou dopsaných ukrajinských dodatcích). Možná to s Topolánkovým snažením souvisí méně než to vypadá – kdyby Gazprom plyn už nepustil, hrozily by mu mezinárodní arbitráže, Rusku by hrozila absolutní ztráta důvěry a úprk zahraničních investorů. Topolánek měl zkrátka štěstí a navíc to vypadá, že si úspěch pilně odpracoval (odlétal).
(A nakonec veselejší poznámka. Nevypadal v televizi ten čahoun Topolánek vedle skrčka Putina docela dobře? Také jste milí čtenáři cítili pocit zadostiučinění? Naše rodná hrouda sice neplodí mnoho géniů, ale vládu alespoň vede urostlý chlap. Té ruské šéfuje trpaslík z KGB.)
(foto:čtk)
…
Už už to vypadalo, že celý ohlášený plán rekonstrukce kabinetu skončí krachem, protože ODS pochopitelně nebude měnit dva ministry, když menší koaliční partner výměnu svého ministra zablokoval.
Nakonec se vše uvolnilo dobrovolným odchodem Jiřího Čunka, takže Topolánek vypadá jako někdo, kdo přeci jen plní sliby, a to přesto, že o víkendu tvrdil, že není žádný „Mirek Dušín“, aby musel dělat, to co slíbil. Navíc jsou lidé, kteří mají z vlády odejít, vybráni dobře, jsou to skutečně ti nejslabší.
…
Topolánkova vláda nedisponuje v Parlamentu většinou a ani politickou vůlí prosadit jakékoli další reformy. Za normálních okolností by taková vláda ztratila jakýkoli vnitřní důvod existence a prostě by se rozpadla.
A právě v době, kdy je zjevné, že vláda už vůbec nic neprosadí, přijde předsednictví EU jako dar z nebes. Vláda, která by za normálních okolností přestala existovat nebo byla vládou spící a udržovací, dostává novou jiskru, impuls a vlastně i smysl existence.
A je tu hned další štěstí. Vnější svět diktuje tolik nové a nečekané agendy, že české předsednictví je poměrně akční. Ospalé doby by mohly znamenat, že předem stanovené priority se nepodaří prosadit. Akční doba znamená, že na předem vybrané priority se možná zapomene.
Topolánek si nemůže stěžovat ani na nepřízeň médií. Počínání i veřejné vystupování Jiřího Paroubka je tak nevkusné, že i když si komentátoři nedokáží vzpomenout na žádný důvod obhajoby pokračování této vlády, jeden jim pořád zbývá: je to stále lepší než kdyby vládl Paroubek. Topolánek má zase svého druhu štěstí, protože Paroubka on nevynalezl.
…
Topolánkova politika i vláda mohou stále skončit nedobře, ba katastrofálně. Premiér stále musí předvést, že dokáže zařídit včasné schválení Lisabonské smlouvy (kterou podepsal), že umí vyjednat pokračování zahraničních misí a že dokáže přivést k úspěšnému konci jednání o americkém radaru, který opakovaně označil za smysl existence své vlády.
Topolánek zatím během své politické existence dosud ani jednou nepředvedl schopnost vyjednávát a dosahovat kompromisu.
Svádět donekonečna všechno na „zlého Paroubka“ nelze a vůbec nic to nevyřeší, protože to nevede k cíli. Za úspěch nebo neúspěch jednání mohou vždycky oba hráči. Takže na finální hodnocení si musíme ještě počkat.
Pondělní audit: O rozpočtovém stimulu. V Německu i u nás
Páteční audit: Ideály eurofederalisty
Čtvrteční audit: O národní ekonomické radě, konsensu a ortodoxii
Středeční audit: Rusové, Evropa a plynová válka
Úterní audit: Krize ozdravná a krize smrtící
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].