Mimoběžná debata a daně

Úterní debata obou prezidentských kandidátů Johna McCaina a Baracka Obamy toho s ohledem na finanční krizi mnoho nového nepřinesla. Jakpak by taky mohla? Nikdo z kandidátů není expertem na finanční a bankovní sektor a už vůbec není nikdo z nich expertem na krizový management bank.

Takových odborníků – pokud jsou nějací – je vůbec málo. Takový předseda Fedu (americké centrální banky) Ben Bernanke studoval celý život počínání vlády a centrální banky během Velké deprese. Jenže to už je dlouho a od té doby se mechanismy finančního trhu hodně vyvinuly a změnily.

Přesto působilo poněkud směšně, když oba kandidáti mluvili o snížení daní. Barack Obama – například – chce snížit daně 95 procentům Američanů. Jakékoli snižování daní je ovšem holý nesmysl.

Ať bude u moci kdokoli, může Amerika na snižování daní zapomenout. Až panika opadne a finanční trh se jakž takž stabilizuje, půjdou daně nahoru. Nastupující recese zastihla Ameriku nepřipravenou, nemá žádnou rozpočtovou rezervu, ale naopak obrovský schodek. Ten se nyní s rostoucími výdaji na záchranu bank a podporu v nezaměstnanosti ještě zvýší.

V příštích letech půjdou daně v USA nahoru, o tom vůbec nelze pochybovat, protože jinak čeká Ameriku státní bankrot. Fundament prezidentské debaty (co může vláda financovat a jaké budou daně) byl úplně „mimo mísu“.

V některých evropských zemích (například v Německu či Dánsku) lze očekávat, že tváří tvář recesi půjdou daně dolů a rozpočtové výdaje nahoru. Obě země si totiž vytvořily rezervu. Dánsko má rozpočtový přebytek, Německo vyrovnaný rozpočet. Tím pochopitelně netvrdíme, že německá ekonomika (či vláda) je „lepší“ než ta americká. To je totiž docela jiné téma.

…

Podobným setkáním neználků bude nastávající sjezd globální skupiny G-8. Čím mohou přispět takový Berlusconi nebo odcházející George W. Bush? Vlády od Evropy, přes Ameriku po Asii postupně vyčerpávají všechny možnosti, vytahují z brašny poslední instrumenty. Zbyde už jenom hra slov, rétorika, odhodlané projevy, které mají za úkol dodat trhům důvěru. Otázka je jestli to dokáže tato skupina světových leaderů. Nicméně – je asi dobře, že se sešli.

…

Inovátorem vládních postupů proti současné krizi je Británie, která se rozhodla banky, kterým je třeba pomoci, znárodňovat. Týká se to i hrdých (ještě před pár dny) gigantů jako je Royal Bank of Scotland, Barclays nebo Lloyds. Výměnou za poskytnutí kapitálu, tedy rekapitalizaci, získají vlády akcie s preferenčními právy. Dnes ráno americká vláda oznámila, že podobně bude postupovat vůči problematickým bankám ona.

Američané ale také inovovali. Oznámili, že centrální banka bude půjčovat přímo podnikům. Donedávna asi nikdo netušil, že je něco takového vůbec možné a že to jde.

Evropská centrální banka zase včera oznámila, že za úrok 3,75 % u tzv. repooperací bude půjčovat neomezeně. Na čerstvou likviditu by měl tedy dosáhnout úplně každý. Též se uvažuje o tom, že centrální banky a vlády budou garantovat operace na mezibankovním trhu, kde si banky půjčují navzájem. Když nezabere tohle, nejde už asi vymyslet nic dalšího.

Středeční audit: Prezidentův úzký koridor

Úterní audit: Mezi přáním, slibem a zárukou

Pondělní audit: Riziko - vláda bez ekonoma

Páteční audit: O deregulaci a cyklu

Čtvrteční audit: Když je Senát první