Evropská centrální banka, Euroskupina a Mezinárodní měnový fond se včera nakonec dohodly, že začnou Řecku posílat po částech další část pomoci, kterou řecká vláda potřebuje k zachování základních životních funkcí. Řecká vláda se už totiž ocitla v platební neschopnosti a přestala platit všem dodavatelům a vlastně musela už přestat vyplácet vše kromě základních penzí a mezd státních zaměstnanců.
Interpretaci dohody si můžeme rozdělit na dobré zprávy, špatné zprávy a otazníky.
Dobrou zprávou je, že se státy eurozóny spolu s ECB vůbec dokázaly na něčem shodnout a jako dohodu to prezentovat. EU i eurozóna v poslední době působí jako spolek izolovaných národních egoismů, neschopných shody prakticky na ničem.
Druhou dobrou zprávou je, že se přestalo mluvit a uvažovat o možnosti řeckého odchodu z eurozóny, tedy o tzv. grexitu. Již dlouhé týdny dávali hlavní hráči najevo, že řecký odchod z eurozóny je už mimo hru, že k dohodě dojde a že je jen otázka času kdy. V Evropě i Řecku převážil názor, že odchod Řecka z eurozóny by mohl způsobit příliš silnou a nebezpečnou nákazu (spekulace trhů a investorů o odchodu Itálie, Španělska, Francie) a že znovuzavedení drachmy a její devalvace by Řecku příliš nepomohly, protože se toho v Řecku mnoho nevyrábí. Trhy navíc začaly brát vážně prohlášení ECB o tom, že pro záchranu eurozóny udělá „cokoli“.
Dobrou zprávou také je, že základem konstrukce pomoci jsou úvahy o tom, jaký bude řecký dluh vůči HDP v roce 2020 (124 procent HDP) či dokonce v roce 2022 (110 procent HDP). Budiž toto důkazem, že se v architektuře pomoci uvažuje v dlouhodobé perspektivě a udržitelnosti, a že se tedy snad už nejedná o kopání do plechovky z měsíce na měsíc. Ví se například přesně, kdy se řecký rozpočet (bez dluhové služby) dostane do primárního přebytku (2015) a jak se to potom bude vyvíjet rok po roce.
Poslední dobrou zprávu můžeme však snadno obrátit také ve špatnou. Jak může někdo vědět, co bude za deset let a relevantně se o to opírat? Existuje spoustu grafů, které dokládají, že se tzv. trojka ve svém odhadu vývoje řeckého dluhu, schodku i HDP vždy dramaticky mýlila, jinými slovy byla příliš optimistická. Proč by to teď najednou mělo být jinak? Pomoc má směřovat také k rekapitalizaci řeckých bank, jenže to nemusí stačit k tomu, aby začaly půjčovat. Proč Řecko nechystá bankovní popelnici po vzoru Španělska a Irska (a mnoha zemí v historii, včetně České republiky)?
Špatnou zprávou je také to, že nová dohoda o pomoci Řecku je neuvěřitelně složitý konstrukt, kterému nemůže rozumět ani vzdělanější volič po několikahodinové zevrubné analýze (postupné snižování úroků ve dvou fázích, prodloužení doby splatnosti bilaterálních půjček poskytnutých v druhé části balíku, odklad splátky úroků v druhé části balíku o deset let, ECB se vzdává úrokových výnosů apod., a vůbec nejsložitější je program zpětného nákupu dluhopisů řeckou vládou). Když to normální lidé ani trochu nepochopí, není jisté, že to může mít pozitivní politický dopad.
A o politiku půjde v případě Řecka především. Řecká ekonomika se od roku 2008 zmenšila o 20 procent, má se zmenšovat i příští rok. Co když to však bude pokračovat i v dalších letech i před dalšími volbami? Co když podpora extremistů dramaticky poroste? K čemu pak budou směrodatné prognózy o roku 2022?
Řecko má jistou naději zlepšit svoji konkurenceschopnost. Mzdové náklady se rapidně snižují, schodek běžného účtu platební bilance se zmenšuje, patrně díky hluboké depresi. Ceny ale neklesají a na zvýšení daní to svádět nelze. Řecko je stále zjevně ovládáno kartely a opevněnými parciálními zájmy a trh zde zjevně nefunguje. To má ovšem i svoji světlou stránku. Řecká vláda nemusí jen škrtat, ale může i reformovat, bojovat s kartely, korupcí a parciálními zájmy, což jí může přinést body doma i u věřitelů.
Abychom nebyli pouze temní, leckdo se dokonce už dnes domnívá, že schválená pomoc Řecku je příliš štědrá. Daniel Gros z Centra pro evropská politická studia například tvrdí, že Řecku se nyní na celé desetiletí – na rozdíl od Itálie či Španělska – garantují výrazně nižší než tržní úroky ze státního dluhu. Řecké HDP se od roku 2008 zhroutilo o 20 procent a podle Evropské komise činí nyní rozdíl mezi potenciálním a skutečným HDP v Řecku 14 procent, což prý znamená, že Řecko by mělo být časem schopno podstatného ekonomického růstu. Uvidíme.
-------
Autor těchto řádků vás srdečně zve do Knihovny Václava Havla na dnešní debatu Evropská unie na rozcestí. Začíná se v 19,00 hodin.
--------
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
