Kdo se bojí Číňanů

V sousedním Německu se uzavřela velká bankovní fúze, která výrazně promění krajinu tamějšího finančnictví. Dvojka na tamějším bankovním trhu, tedy Commerzbank, odkoupila od pojišťovny Allianz za téměř deset miliard euro banku Dresdner bank.

První věc, která je na celém obchodu zajímavá, souvisí se současnými diskusemi o evropské závislosti na Rusku a obavách z ruského státního a polostátního kapitálu. Němce závislost na Rusku ani propojenost s ruským kapitálem na rozdíl od Čechů a Poláků příliš nevzrušuje, za to jsou v poslední době doslova posedlí fobií z kapitálu čínského, který zase většinou neznervózňuje nás.

Jak bývá v Německu zvykem, politika a státní moc vstupuje do obchodních záležitostí a byla to politika a státní moc, kdo zabránil fůzi Dresdner bank z Čínskou investiční společností, tedy typickým „suverénním“ fondem pod kontrolou čínského státu. Přitom Číňané nabízeli za Dresdner bank mnohem více peněz, chtěli i více investovat a byli ochotni se zavázat, že nebudou propouštět, zatímco na základě fůze z Commerzbank přijde o práci postupně až 9.000 lidí. Je to paradoxní. V čem vlastně spočívá německá fobie z Číny? Němci se patrně bojí, že skrze bankovní sektor se mohou Číňané dostat k informacím o německých špičkových technologiích. Takové fobie u nás ale nesdílíme, protože pokud u nás fungují nějaké špičkové a strategické technologie, nejsme my Češi jejich majiteli. Čína se nám zdá prostě daleko.

Tzv.suverénních fondů se v dnešním světě bojí leckdo, je ale zajímavé, jak si každý dává pozor na něco jiného. My a Poláci se „bojíme“ ruských fondů, Němci Číňanů a Američané blízkovýchodních fondů a Venezuely.

Další aspekt věci je, že fůze znamená posílení role tzv.národních šampionů ve finačnictví. Přeshraniční fůze v bankovnictví by jistě posílíly evropskou ekonomickou i politickou integraci, ale zatím je jich v západní Evropě žalostně málo: německé bankovnictví je v německých rukou, francouzské ve francouzských apod. Ten strach z Číňanů se nakonec leckomu hodí do krámu.

Podle některých analytiků je právě uskutečněná fůze milníkem na cestě ke konsolidaci německého bankovního sektoru. Jenže ta konsolidace bude ještě složitá. Německo má 2000 bank, z nichž naprostá většina jsou spořitelny pod vlastnickou kontrolou municipalit a místních družstev. Pak jsou státní banky, tzv.Landesbank, které jsou vlastnicky ovládané jednotlivými spolkovými státy. Teprve v nejvyšším patře najdeme velké soukromé a veřejně obchodovatelné hráče jako Deutsche Bank nebo Commerzbank. Ti jsou sice soukromé, ale pokud jde o velké změny vlastnictví, nikdy nejdou proti vládě, jak koneckonců ukazuje právě uskutečněná fůze. Stranou ještě stojí bankovní pobočky německé státní pošty.

Německý bankovní sektor je sice rozmanitý a mnohovrstevnatý, je ale zjevné, že je také přeplněný, dýchavičný a neefektivní. Konsolidace je teprve na začátku. U nás v Česku si sice po právu stěžujeme na vysoké bankovní poplatky, ale skutečnost, že české bankovnictví (vlastněné zkušenými hráči z ciziny) stojí mimo politiku, je prostě dobře.

A nakonec ještě něco o německém sociálně tržním hospodářství: těch skoro devět tisíc lidí se bude propouštět do roku 2012 a půjde to „přirozeně“. Ti, co odejdou do důchodu, nebudou nahrazováni. To je sice hezké a velmi sociální, je ale zjevné, že s tímto přístupem německé tržní hospodářství novou dynamiku nezíská.

Pondělní audit: Obchodní sankce ne, tvrdost ano

Páteční audit: O přepadení a oštěpu

Čtvrteční audit: Kdo přidává důchodcům?

Středeční audit: Kdo za to může? No přece vláda!