0:00
0:00
Audit Jana Macháčka15. 1. 20095 minut

Julínek, Kalousek, české zboží a státní bankroty

[image id="120824790"]Sociální demokracie vyhlásila kampaň kupujte „české výrobky.“ Pro exportně orientovanou ekonomiku je taková kampaň sebevražedná.

Astronaut

Nástupkyně ministra zdravotnictví Tomáše Julínka senátorka Lenka Filipiová prohlásila, že „bude pokračovat v reformách“ připravených jejím předchůdcem. A ministr Julínek je svými kolegy označován za dobrého ministra, který reformy a poplatky „špatně vykomunikoval“.

K tomu několik poznámek.

↓ INZERCE

Za prvé nikdo v ničem pokračovat nebude. Žádná vláda na světě nedělá žádné reformy (tedy takové, které mohou někoho bolet) rok a půl před volbami. Už vůbec je nebude dělat tato vláda, která s ohledem na to, že značnou část sektoru kontroluje „opozice“ (krajské vlády) ztratila vliv a sílu.

Julínkovy reformy představovaly poměrně zajímavý a ucelený systém, potíž je ale v tom, že je ministr neměl perfektně a do detailu připravené už před volbami. Kdyby tomu tak bylo, mohl je spustit od ledna 2007, v době, kdy vláda ještě hýřila sebevědomím. Jenže on dal reformy dohromady teprve vloni (Je to problém této vlády obecně. Proč místo „tlusté peněženky“ a „modré šance“ neměla ODS před volbami připraveno něco rozumného? Proč se Petr Nečas osm let školil jako stínový ministr obrany? ODS dnes platí daň za to, že byla po osm let v opozici líná, spala, nepočítala a nepracovala s experty.)

A za třetí, Julínkovy reformy byly sepsány špičkovými experty na financování zdravotnictví, potíž je v tom, že všichni ministrovi poradci pracovali také pro nějaký soukromý zdravotnický byznys. Jenže zdravotnictví je drsná půda, podobná světu obchodování se zbraněmi. Když pracujete pro někoho, ti druzí vám půjdou po krku.

Stejně zůstal Julínek s ohledem na porevoluční průměr ve funkci spíše nadprůměrnou dobu.

Kolegyně Lenka Zlámalová (HN) se domnívá, že ministr Miroslav Kalousek „čelil nejdéle v Evropě tlakům na aktivistické zásahy do ekonomiky maskovaným jako pomoc při velké hospodářské krizi“ (viz dnešní komentář HN). Nyní prý udělal přemet.

Kalousek podle mne ničemu neodolával. Dopady světové finanční krize – ostatně jako celá vláda - hrubě podcenil a začal je brát vážně někdy koncem října. Například prosadil rozpočet postavený na odhadu růstu ekonomiky pro letošní rok ve výši 4,8 procenta.

Takže Kalousek neotočil, prostě dlouho vykládal nesmysly, nebral hrozby vážně, tvrdil, že se nám krize vyhne apod. Zkrátka netušil, která bije. Teď mu snad konečně začíná svítat.

Kdyby takový NERV vznikl v srpnu (nebo nejlépe současně s vládou), minimálně od tří jeho členů by se už tehdy ministr dozvěděl, že situace ve světě je velmi vážná a bude vážná i pro nás.

Sociální demokracie vyhlásila kampaň kupujte „české výrobky.“ Kolega Erik Best dnes správně upozorňuje, že se v globální ekonomice těžko pozná co je české. I takový Volkswagen Passat používá české komponenty.

K tomu ještě dodejme, že pro exportně orientovanou ekonomiku je taková kampaň sebevražedná. Co kdyby přišli se stejnou kampaní Němci a další sousedi? Nebo ji posunuli dál – nekupujte české výrobky? Takovouhle pitomost podle mne v Evropě nikdo nespustí, protože si každý spočítá, že se to ve výsledku obrátí proti němu. Podobné nápady z dílny ČSSD ale dosti devalvují pověst ekonomického týmu sociální demokracie. Vymyslel tohle Jiří Havel? Co by tomu řekl Jan Švejnar? Nebo Jan Mládek či Pavel Mertlík?

Ratingová agentura Standard&Poors snížila rating Řecka. Důvěryhodnost Řecka jako dlužníka se rovná důvěryhodnosti Malajsie. Nic proti Malajsii, ale Řecko je přeci jen členskou zemí Unie a eurozóny. Okamžitým efektem snížení ratingu je to, že státní dluh se ještě prodraží a jeho financování ztíží.

Další zprávou podobného druhu je, že Irsku podle všeho bude muset přijít na pomoc Mezinárodní měnový fond a dluhová situace Španělska není o moc lepší než situace řecká.

V západním ekonomickém tisku se stále více diskutuje o tom, zda můžeme očekávat státní bankrot, tedy moment, kdy nějaký stát vyhlásí, že nemůže dostát svým závazkům podobně jako v nedávné době Argentina nebo Rakousko v roce 1873 (nepsaný státní bankrot byla i československá měnová reforma z roku 1953). Euroskeptici už se tetelí, že by hrozba státních bankrotů mohla vést k odchodu dlužníků z eurozóny a k jejímu rozpadu.

William Buiter dnes ve svém blogu na stránkách Financial Times upozorňuje na to, že pravděpodobný je opak. Vyhlásit neschopnost dostát závazkům je výhodnější uvnitř eurozóny než vně. Restrukturalizované dluhy bude třeba i nadále splácet a pokud by zmíněné státy zavedly vlastní měny a prudce je devalvovaly, výrazně by se zvýšil podíl spláceného dluhu na jejich státním rozpočtu. To si nikdo nepřeje a nikdo to nedopustí.

Páteční audit: Ideály eurofederalisty


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].