Byl jsem minulý týden v televizi. Natáčel se pořad historie.eu o hospodářských krizích. Za stolkem s diskutujícími byly jako pozadí připraveny velkoformátové fotografie s výjevy z Velké hospodářské krize či Velké deprese.
Nekonečné fronty na dárky z charity či polévku z Armády spásy. U dlouhého stolu řady chudáků cosi hltají. Jak budou jednou vypadat fotografie z naší „největší krize za posledních osmdesát let“? Vždyť ona vlastně nijak nevypadá, nemá tvář. Dobře: nezaměstnanost teprve poroste a sociální důsledky teprve přijdou, ale stejně: lze vůbec očekávat cokoli zachytitelného? Přitom čísla se zdají být už nyní vcelku drastická. HDP v takovém Japonsku či pobaltských zemích se zhroutilo o více než 15 procent a průmyslová výroba běžně o desítky procent.
Prezident F. D. Roosevelt poslal stovky fotografů dokumentovat sociální změny, ke kterým v USA v 30. letech dochází. Co by fotografové fotili dnes? Asi nic. Není prostě co. V auditech z USA jsem psal, že na Manhattanu, kde přišlo o práci 80.000 bankéřů jsou restaurace i značkové prodejny Apple nadále přeplněné. Arnošt Lustig nedávno hlásil, že příznakem krize je, že americké rodiny se zbavují třetího auta. Jan Švejnar poznamenal, že bankéři prodávají byty na horách či na Floridě.
Mnozí lidé na českých vesnicích si v posledních letech zvykli žít v jakési hibernaci. Práce sice není, ale podpora stačí na to, že se jednou týdně zajede do Lídlu, naplní se mrazák a večer se sedí doma, hospoda je moc drahá. Levné oblečení u Vietnamců stojí pár korun. Poroste-li prudce nezaměstnanost, možná se tenhle kulturní vzorec přenese více do měst. Nic k fotografování.
Ještě před sto lety mohl být v jižní Itálii nebo v Irsku v zimě takový hlad, že celé rodiny zalézaly na zimu pod peřinu. Vylézalo se pouze na něco málo k jídlu nebo na čaj. Maximálně úsporný energetický režim. Ale dnes? Hlad už si nepamatují pomalu ani v Číně. V Africe a leckde v Latinské Americe je dosud běžný. To ale nesouvisí s touto finanční krizí.
Tím neříkám, že krize nepřinese změny. Šetření ve městech i regionech bude viditelné. Více špíny, méně údržby, větší kriminalita. Pochybuji však, že to všechno získá fotogenické rozměry.
Naštvaní nezaměstnaní mohou ale silně změnit volební preference. Pak už tedy bude co fotit.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
