Hurá do ruské stepi (svoboda tisku hyne na úbytě)

Pro část české politické reprezentace bylo důležité získat na naše území americký radar (a americkou vojenskou přítomnost), aby se znovu nedostala do ruské sféry vlivu.

V tom případě je pozoruhodné, že celá česká politická reprezentace (až na výjímky) odhlasovala zákon, který brutálním způsobem omezuje svobodu tisku. Znepokojivé je rovněž odsouzení novinářky Sabiny Slonkové k pokutě za to, že odmítla prozradit zdroj informací.

Toto chování poslanců a justice nás posouvá mílovými kroky směrem na východ, do carsko-stalinské politické kultury a je pozoruhodné, že to vůbec nevadí politikům, kteří by u nás rádi viděli americké vojenské posádky, prý jako garanty svobody a západní civilizace.

Zveřejňování odposlechů v takové míře jako se v Česku v poslední době dělo je nepřijatelné a nemá na světě obdoby (černobílé to také není, v případě illinoiského guvernéra Blagojeviche si FBI také „pomohla“ únikem odposlechů do médií). Jenže vláda měla a má postihovat ty, kteří materiály pouští ven. Jde o policisty, státní zástupce, příslušníky tajných služeb, advokáty a možná i soudce. Ať jsou postihy za únik tajných informací třeba stokrát přísnější než dnes, ale stát si prostě nemůže zjednodušovat práci tím, že bude novinářům zakazovat uveřejňovat tajné materiály a že bude po novinářích žádat odhalení zdroje. Za posledních osm let podivné praxe úniků se policie ani jednou nepokusila zjistit, kdo jsou straky a „vynašeči“ v jejich vlastních řadách.

Poslední případ, kdy se americká vláda pokusila zakázat médiím uveřejnit nějaký materiál, se odehrál za války ve Vietnamu a šlo o materiál Pentagonu, který se týkal otázek národní bezpečnosti. Čas od času se i americká vláda pokusí přinutit novináře k odhalení zdroje, ale podobné spory se vždy a výhradně týkají otázek národní bezpečnosti (zbraně hromadného ničení, identita agentů vojenské rozvědky apod.).

To, že někdo šlápl na „kuří oko“ pánům Weiglovi a Šloufovi a ukázal, kdo jsou spojenci a pomocníci prezidenta Václava Klause je veřejný zájem per excellence. Zcela jistě to ale není relevantní otázka národní bezpečnosti.

Už vidím kritiky jak říkají, že ne všechno americké je skvělé. To sice ne, ale pořád je to lepší než Putinův carský mediální model. A troufám si tvrdit, že americké pojetí svobody tisku je nejlepší na světě.

Svobodná a otevřená společnost má dva pilíře: nezávislou justici a svobodu tisku. Můžeme sice skuhrat nad tím, že mezi soudci je příliš idiotů, ale pořád je to lepší než justice podřízená politikům. Můžeme si zoufat nad tím, že mezi novináři je příliš idiotů, ale pořád je to lepší než podřízenost médií zájmu poslanců, stranických sekretariátů, lobbyistů a kdoví koho ještě.

Politici v poslední době nasazují chomout nezávislé justici, poslední změny zákona o soudech a soudcích podřizují justici více ministerstvu a jednotlivé soudce více předsedům soudů.

Podobně ztrácí svobodný prostor média. Není to zřejmě úplná náhoda. V této souvislosti je dobré upozornit právě na dva texty pokutované novinářky Sabiny Slonkové. První se týká toho, jak si politici najali tajnou službu, aby manipulovala vyšetřování úniku nahrávky Šlouf-Weigl a druhý toho, jak stát ruší vyšetřování defraudací ve státní správě.

Na závěr je třeba dodat, že novinářská obec měla lépe vážit, jaké části odposlechů představují veřejný zájem, měla s nimi šetřit a měla se jasněji distancovat od praktik novináře MfDnes Jaroslava Kmenty, který si  novinářskou praxi plete s provokováním trestné činnosti a který se zaplétal do zpravodajských her a špíny, kterou se snaží jedni politici hodit na druhé. Je mnoho pravdy na tom, že česká novinářská obec nyní platí daň za pana Kmentu.

Čtvrteční audit: Češi proti protekcionismu

Středeční audit: Toxické partnerství a nesrozumitelný plán

Úterní audit: Instrumentárium ČNB, švarcsystém a co jde a nejde samo

Pondělní audit: Starost o lidi, reindustrializace a kočky by kupovaly korunu

Páteční audit: Deprese je tu. Bude hůř ve střední či západní Evropě?