Fed rázně a naděje skeptiků

Americká centrální banka se ve čtvrtek rozhodla k dramatickým opatřením na pomoc tamější ekonomice. Opatřením se říká kvantitativní uvolnění 3 (QE3). Každý měsíc bude Fed pumpovat 40 miliard dolarů do ekonomiky, dokud se situace na pracovním trhu nezlepší.

Toto je přitom bezprecedentní novinka v měnové politice. Nákup dluhopisů je přímo vázán na kondici hospodářství. Fed bude přitom nakupovat především hypoteční dluhopisy, protože chce také rozhýbat trh s bydlením. Porostou-li ceny nemovitostí, budou Američané více utrácet, doufá šéf Fedu Ben Bernanke.

Zase se dostáváme k onomu dvojímu mandátu americké centrální banky. Ta musí kromě cenové stability sledovat i zaměstnanost. Mimochodem: kdyby hrozila vysoká inflace, Bernanke by takto určitě nepostupoval.
V USA nyní zuří nejostřejší boj o moc. Republikáni jsou vzteky bez sebe, tvrdí, že Bernanke pracuje na Obamově znovuzvolení.

…

Evropa vidí opatření Fedu zase z jiné perspektivy. Úrokové míry v Evropě i USA jsou takřka na nule, dále už jít nejde. Tzv. tištění peněz snižuje kurz měny a pomáhá exportním zakázkám i objemům.

Jakkoli jsou opatření Evropské centrální banky, která oznámil Mario Draghi, všeobecně kritizována také jako bezuzdné tištění peněz, pořád jsou nesrovnatelně přísnější a rigidnější než postup americké centrální banky. Fed si žádné přísné podmínky pro nákup dluhopisů neklade. Pak je samozřejmě logické, že kurz dolaru vůči euru klesá a poškodí to evropský export. Rozčarování Evropanů nad politikou Fedu lze chápat, ale k přísnější měnové politice, než je ta americká, Evropany nikdo nenutil. Na druhou stranu, kdyby býval Draghi operace neoznámil, byl by pád dolaru vůči euru ještě mnohem prudší.

…

A nakonec: v rozsudku německého ústavního soudu se lze dočíst, že pokud ECB bude nakupovat dluhopisy a skrze ně financovat rozpočty, bude to možná v Německu protiústavní. Pro německé euroskeptiky to znamená stéblo naděje po středeční porážce.

Zkoumat lze jistě leccos, ale být euroskeptikem, tak bych šampaňské neotvíral. Draghi nechce suplovat fiskální politiku, ale zabránit neodůvodněným spekulacím na rozpad eurozóny a pročistit kanály společné měnové politiky, která přestala fungovat, protože podmínky úvěrování na jihu a severu Evropy jsou propastně rozdílné.