Evropa: katastrofa výběrem

Protože jsem byl dva týdny na dovolené, neupozornil jsem zde na dva asi nejvýznamnější texty a projevy o krizi eurozóny. Především krizi společné měny se věnuje celé číslo prestižního amerického časopisu Foreign Affairs. Hlavní text Sebastiana Mallaby se příhodně jmenuje „Europe’s optional catastrophe“ (podtitul „Osud měnové unie leží v německých rukou“), což se dá asi nejlépe přeložit jako „Katastrofa jako svobodná volba“, pro účely titulku třeba jako „Katastrofa výběrem“.

V textu se praví, že před dvaceti lety se ocitl na pokraji kolapsu evropský systém směnných kurzů. Již tehdy byly státy mučeny měnovou politikou, která vyhovovala Německu, a již tehdy mohla kolapsu systému zabránit ochota Spolkové banky akceptovat mírnou inflaci. Všichni víme, jak se Německo rozhodlo: nebude z politických důvodů ohrožovat cenovou stabilitu, takže se systém směnných kurzů zhroutil.

Dvacet let poté Evropa čeká na podobnou odpověď. Co bude Německo ochotno pro záchranu eurozóny nakonec udělat? Ekonom Rudiger Dornbusch vypozoroval, že krize přicházejí pomaleji, než se předpokládá, ale pak se seběhnou rychleji, než by kdokoli čekal. Příznačné je, že autor textu se domnívá, že eurozóna se může rozpadnout už letos v červenci či srpnu, což se přece jen asi nestane.

…

Profesor Roubini v televizi Bloomberg nevěští katastrofu letos v létě, ale až v roce 2013. K rozpadu eurozóny se přidá recese v USA, tvrdé přistání v Číně, zpomalení celé oblasti BRIC (Brazílie, Rusko, Indie a Čína) a nakonec válka s Íránem po amerických prezidentských volbách.

…

Martin Feldstein, bývalý šéf poradců Ronalda Reagana a člověk, který kritizoval vznik měnové unie už před dvaceti lety (slabá mobilita, žádné transfery), konečně přišel s novou myšlenkou: eurozónu zachrání devalvace eura až na paritu s dolarem. Dokonce ji nikdo nemusí vyvolávat uměle, trh k ní beztak směřuje v důsledku obav z rozpadu. Určitý posun lze vidět v tom, že zatímco Feldstein stále chápe vytvoření eura jako ekonomickou chybu, připuštění rozpadu vzhledem k nákladům je podle něj chybou také.

…

S výbornou analýzou přichází Hugo Dixon na Reuters. Krize eura je především krizí důvěry investorů, kterým Evropa věru nic moc důvěryhodného nenabízí. Akutně je třeba snížit náklady na financování dluhu ve Španělsku a Itálii. Vzhledem k tomu, že Německo nechce, aby záchranný val získal bankovní licenci a přístup k likviditě Evropské centrální banky, je tu podle Dixona možnost oznámit, že záchranný val si bude – pokud bude třeba – neomezeně půjčovat na trhu a dá najevo, že prostředků k nákupu španělských a italských dluhopisů bude mít dost. A pak je tu možnost, že státy jako Německo budou přímo dotovat snížení španělských a italských úroků. Takové řešení nemusí být závratně drahé.

…

Na témže serveru přemítá John Lloyd o zrození evropské solidarity mezi národy. Text se jmenuje hezky: Evropský nesplnitelný (či nemožný) sen.