Darling, I love you! (Krugman)

Britská vláda se rozhodla zdanit bankovní bonusy 50-ti procentní daní. Šiřitele obav ze znárodnění a vítězství mezinárodního socialismu je však třeba upozornit, že to je daň jednorázová, na jedno použití, pro jeden rok.

Troufám si tvrdit, že na ní není ani nic levicového. Situace v Británii je taková, že se propouští, ale hlavně se lidé bojí o práci a do toho jim velmi výrazně rostou daně. A nikoho není třeba dvakrát přesvědčovat, že na vině je právě excesivní chování bankéřů, z nichž mnozí se projevili – jak by asi řekl Miloš Zeman – jako idioti. Aby toho nebylo za poslední dobu málo, v souvislosti s Dubají předvedli zase šéfové mnohých britských bank, že to slovo počínající na „i“ si mohou orazítkovat na čelo.

Někdy zkrátka politici musí vycházet zdravému lidovému hněvu vstříc a není třeba tomu ani říkat populismus.

Rubrika Lex deníku Financial Timesmluví v souvislosti s touto daní „o válce s hamižností“. Představa, že se celá britská bankéřská obec teď přestěhuje do Švýcarska, je prý úplně zcestná. Londýnské City je vybaveno svou sofistikovanou infrastrukturou právníků, účetních a dalších sítí, které bankovní byznys umožňují. Gillian Tettve svém textu, v tomtéž listě, upozorňuje, že pozice Londýna bude jistě oslabovat, ale je to proces, který bude trvat dlouhá léta. Londýn ale bude ztrácet především relativně vůči bloku zemí, kterým se říká BRIC (Brazílie, Rusko, Indie a Čína). Za nějakých dvacet let má být blok těchto zemí ekonomicky silnější než celý Západ dohromady. Doposud se ale Londýnu dařilo vydělávat na rozmáhajícím se kapitalismu v těchto zemích. Takže například většina nových akcií (IPOs) z těchto zemí se uvádí na trh v 
Londýně.

Na svém blogu Svědomí liberála (The Conscience of a Liberal) ocenil nápad britského ministra financí Alistaira Darlinga s 50-ti procentní daní sloupkař deníku The New York Times a nobelista Paul Krugman, který svůj text nazval „Darling, I love you!“ Nicméně Krugman konstatuje, že si to celé bude muset ještě technicky prostudovat. To já mezi námi také. Pokud mají být zdaněny bonusy vyplacené v letošním roce, dost dobře nechápu, jak může být daňové zákonodárství měněno zpětně.

Nicolas Sarkozy nechtěl být první, aby náhodou Paříž neztratila vůči Londýnu a tutéž trestnou daň pro své bankéře oznámil doslova pár hodin po Londýnu.

A německá kancléřka Merkelová označila rozhodnutí Londýna za „šarmantní“ (tedy spíše „okouzlující“) myšlenku, nicméně Německo nebude Londýn následovat. Není divu. Platy německých bankéřů jsou totiž proti platům a bonusům v anglosaském světě nicotné.

Jsem zvědav, co se bude dít, až se tento nápad s trestnou daní donese do Lidového domu k uším Jiřího Paroubka. Co takhle „potrestat“ české bankéře? Ti sice za nic nemohou, nepožádali stát o korunu pomoci a dokonce živí své nemocné matičky, ale stejně: co jim pro jistotu také nedat za uši.

Jenomže, protože nejsme Londýn, není nedůležité, že spoustu finančních služeb může poskytovat také někdo registrovaný třeba na Maltě. A stačí se podívat na Goldman Sachs: v této bance budou bonusy vyplaceny v tzv. restriktivních akciích, na které bankéři nebudou moci šáhnout pět let. A něco takového se ani danit nedá. Dobrý návod pro ostatní.

P.S.
A ještě ke včerejšku, ke sněmovně. Podle mého skromného soudu se ODS nechala porazit schválně, resp. schválně se o vítězství ani moc nesnažila. Takhle může útočit na Fischerovu vládu jako na neschopnou a slabou. Populární Fischer leží totiž Mirkovi Topolánkovi v žaludku více než co jiného.