ČEZ a veřejný zájem

Nedávno jsem psal do tištěného Respektu o tom, že česká politika neumí (a možná ani nechce) definovat národní či státní zájem. Je to ještě složitější a horší: česká společnost ani neumí definovat, co to je veřejný zájem.

Příklad? Britská obchodní komora zaštítila minulou středu veřejnou debatu, jednu z těch, která má dát Čechům poznat pravidla veřejné diskuse anglického střihu. Akci lze celkově hodnotit jako velmi osvěžující, zvláště mne velmi potěšila účast mladých lidí nebo to, že na Karlově univerzitě existuje debatní společnost, kde se studenti učí kultuře veřejné debaty. Měl jsem tu čest sedět v panelu porotců, který bez ohledu na své vědomosti a znalosti měl posuzovat, která ze stran v debatě vyhrála či lépe přesvědčila.

Mluvilo se o tom, jestli elektrárenský gigant ČEZ má stavět veřejný zájem nad cíl vytváření co nejvyššího zisku. Na straně veřejného zájmu stál publicista Erik Best a studentka Kristýna Blažková, na straně druhé jeden z ředitelů ČEZ Alan Svoboda a student Michal Pečeňa.

Jako porota jsme museli konstatovat, že zastánci „zisku“ zvítězili. Erik Best o tom druhý den ve svém Final Word napsal tohle:

ČEZ wins
Pressure from the loose anti-ČEZ coalition might be rising, but Chief Sales Officer Alan Svoboda of ČEZ scored an impressive victory yesterday. He and student debating partner Michal Pečeňa defeated the team of Erik Best of the Fleet Sheet and Kristýna Blažková of Charles University. In an annual event sponsored by the British Chamber of Commerce, Best and Blažková failed to convince the judges and the audience that a "national energy champion should put public interest before profit."
Svoboda and Pečeňa won not only because of superior debating skills, but also because of the difficulty of defining "public interest." Even Green Chair Ondřej Liška was forced, as one of the judges, to side with the team promoting the status quo.
The debate was a reminder that no one, including those who are so critical of ČEZ, has drawn up a convincing analysis of what should be done differently there.

Best ve svém komentáříku v závěrečném odstavci tvrdí, že ani kritici ČEZ nedokážou přijít s přesvědčivou analýzou, která řekne, co se má dělat jinak.

Troufám si tvrdit, že já to opakuji donekonečna, až tak, že mi někteří čtenáři píší: Macháčku už zase píšeš o superdividendě ČEZ? Potíž debaty byla, že téma bylo špatně nastaveno. Jde o chápání výrazu „zisk“, o to čí ten zisk je, a pak o to, co je „veřejný zájem“. Pak jde o to, jak zástupci státu ve společnosti kontrolované státem tenhle zájem prosazují.

V české společnosti jako by převládal názor, že zisk ČEZu je jaksi automaticky ziskem managementu nebo toho, co studentka Blažková vtipně označila za „Roman Empire“. Je-li ČEZ nastaven jako veřejně obchodovatelná obchodní společnost, která má různé akcionáře, je potom logické, že vytváření dlouhodobě udržitelného zisku je hlavní prioritou či cílem. Z tohoto pohledu (a na základě evropských pravidel) to ani není jinak možné.

Otázkou veřejného zájmu ale potom je, jak s tím ziskem naložit. Stát jako by se styděl za to, že mu ČEZ patří a jeho dividendová politika jakoby se odvíjela od toho, co se hodí managementu.

Srovnejme si to s Českou spořitelnou. Vzhledem k tomu, že se rakouské banky ocitly ve velkých problémech (a matka České spořitelny Erste patří mezi ně), rozhodla se její matka vzít celý zisk za loňský rok a vyplatit ho akcionářům. Česká ekonomika se v poslední době ocitla v podobně výjimečné a problematické situaci jako rakouské banky. Ekonomika se propadla skoro o pět procent, nezaměstnanost roste. Stát zvyšuje daně uprostřed krize. V takové situaci není akcionář schopen vzít si peníze z ČEZ formou mimořádné dividendy a rozumně je použít na investice a proticyklická opatření.

Místo toho ČEZ investuje v Albánii a vyvíjí elektromobil. Je zrovna tohle tak důležité?
Podobné jednorázové odebrání dividendy by ČEZ dlouhodobě vůbec nepoškodilo, stejně jako nepoškodilo Českou spořitelnu, která je vystavena mnohem vyššímu konkurenčnímu tlaku než ČEZ na trhu s elektřinou. ČEZ je na trhu dokonce vnímán jako někdo, kdo musí opakovaně nakupovat vlastní akcie, protože neví, co s penězi.

Otázka navíc nestojí tak, jestli jsou zisky ČEZ příliš velké, ale jestli naopak mnohé zahraniční akvizice ČEZ jsou dostatečně návratné (například půjčka maďarskému MOL). Z hlediska ziskovosti (i ve světle současné kontroly EU) stojí otázka i tak, zda je dostatečně průkazně výhodná i spolupráce mezi ČEZ a J&T na mnoha frontách.

Všimněme si, že v návrhu energetické koncepce vlády se píše, že Česká republika se má profilovat jako vývozce elektrického proudu. Bude-li toto schváleno, budou mít „zisky ČEZu“ razítko: stanou se státním zájmem.

Těžko posuzovat, zda ČEZ jedná v konfliktu s veřejným zájmem, když veřejný zájem není definován. Jsou to nižší ceny? Je to cenová regulace? Jsou to investice do úspor? Nebo je to naopak „státní“ politika ČEZu, který investuje do zahraničí a orientuje se na vývoz elektrického proudu?

Zkrátka: aby mohly být zisky ČEZ v konfliktu s veřejným zájmem, bylo by třeba veřejný zájem nejprve definovat a pak zjišťovat, jak je počínání ČEZ s tímto zájmem v konfliktu. O to se ale ještě nikdo nepokusil.

I tak platí, že už dnes je jakýkoli zisk ČEZ ziskem veřejnosti, protože veřejnosti tato firma patří. Kdy to té veřejnosti dojde?