Představitelé slovenské vlády prohlásili, že budou-li Češi žádat nějaké specifické garance týkající se Benešových dekretů, nic takového neschválí, pokud nebudou takové garance schváleny i pro ně. Dekrety prezidenta Beneše totiž platí i pro Slovensko.
Usnadňuje tento postoj Slováků pozici české vlády? Bude to mít teď česká vláda, která se snaží s evropskými partnery garance vyjednat, snažší? Minimálně pro to, že v tom Češi jaksi „nejsou sami“?
Podle mého soudu může novinka s postojem Slovenska působit přesně v opačném gardu. Členské státy unie si uvědomí, jak je nebezpečné, vypouštět džina z láhve. Celá věc může totiž Evropu pohltit do nekončící spirály řešení různých požadavků. Po Slovácích přijdou s něčím Maďaři, pak zase třeba Rumuni apod.
Zdá se spíše pravděpodobné, že pozice slovenské vlády schválení jakékoli garance (a možná i politické deklarace) pro Českou republiku spíše komplikuje.
A to se v České republice věnuje poměrně malá pozornost postoji Rakouska, které tvrdí (a to docela logicky), že nemůže dělit svoje občany na dvě kategorie s různou úrovní lidských práv.
…
Páteční komentář serveru www.eurointelligence.com upozorňuje na článek v deníku Financial Times, ve kterém autor cituje nejmenovaného francouzského činitele, který tvrdí, že Česká republika „porušila slovo“ a ponese „vážné důsledky“.
Server z toho vyvozuje, že Česká republika může být napadena u mezinárodního soudu pro porušení Vídeňské konvence o mezinárodních smlouvách. S poukazem na to, že země sjednala (a následně schválila) smlouvu v tzv. špatné víře (in bad faith), od začátku s úmyslem jí nakonec neratifikovat.
K tomu bych dodal, že jde o naprosto kruciální moment. V České republice si leckdo myslí, jaký je prezident skvělý taktik a stratég a jak bezvadně využil momentu překvapení, jak koho na poslední chvíli převezl apod.
V Česku - a to ani většině právnické obce – nikomu jaksi nedochází, že smlouvy a dohody (a platí to vlastně pro jakýkoli soubor pravidel) předpokládají, že jsou sjednávány v dobré vůli či tzv. dobrověrně.
Jednání České republiky splňuje předpoklady té „špatné víry“, protože mezinárodní smlouvy u nás sjednává prezident. Ten vládu pověřil, nechal její představitele Lisabonskou smlouvu sjednat a podepsat a počkal si na poslední moment, kdy vyrukoval s novými požadavky. A jednání ve „špatné víře“ možná zpečetila vláda, která na sjednávání Klausových požadavků přistoupila. Ten přitom asi záměrně uvedl partnerské evropské země v omyl.
Možná Čechům konečně dojde, že na prolhanost a vyčůranost, tedy na to, co zde doma oslavujeme jako jakousi zdravou českou chytrost, mezinárodní smlouvy pamatují.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
