Britské jádro, Francouzi a my

Francouzský energetický gigant EdF neuspěl se svou nabídkou na převzetí koncernu British Energy. Tato informace se minulý týden stala hlavní zprávou ze světa evropského byznysu. Zpráva – ač se to na první pohled nezdá - zasahuje i nás v České republice.

Firma British Energy je jediným producentem jaderné energie ve Spojeném království a britský stát v ní drží 35 procent. Převzetí mělo Francouzům umožnit stát se do budoucna největším výrobcem elektřiny v Británii. Měli zajistit vývoj a výstavbu nové generace reaktorů. Neúspěch (a dodejme, že už opakovaný) gigantické transakce byl vyhlášen hodinu před tím, než měli Francouzi na slavnostní tiskovce oznámit její úspěšné završení.

Nejde o to, že by se Angličanů zmocnil jakýsi záchvat nacionalismu. Ani nejde o obavy z vlivu francouzského státu. Francouzi nejsou Rusové, Sarkozy není Putin a bez státních firem si za současných poměrů nelze další rozvoj jaderné elektřiny představit.

Pro nás z toho vyplývá toto poučení: přestože v rámci „energetické“ krize se pohled na jadernou energii mění, není privatizace tohoto odvětví vůbec snadná. Nepodařilo se získat rozumnou cenu od státní firmy a soukromé podniky neměli zatím o britské jaderky žádný zájem.

Pokud se Česko někdy rozhodne privatizovat ČEZ, resp.jeho jadernou divizi, je zjevné, že se rýsuje málo možností. Investice do nových jaderných zdrojů se plánují na desetiletí a krajinu nelze měnit během měsíců či let. Možná vstoupí do hry státní Francouzi, kteří jako jedni z mála v Evropě kontinuálně investují do výzkumu a vývoje.

S Rusy se zatím (naštěstí) politicky nepočítá a cizí státní firmy se nebudou českým politikům líbit, protože by nad ČEZ ztratili výhodnou kontrolu. Američané toho v jaderné energetice hodně zanedbali, mají dost starostí sami se sebou a takové Japonce evropská energetika moc nezajímá. Možný je snad ještě zájem expanzivní španělské Iberdroly, které slouží ke cti, že je plně soukromá, resp.veřejně obchodovatelná.

Pokud ČEZ neskončí v ruských rukou, bude symbióza českého státu, politiky a ČEZ pokračovat ještě desetiletí. ČEZ dnes ostatně směřuje více k plnému zestátnění než k privatizaci, o čemž svědčí opakované odkupy vlastních akcií. A pokud se v Česku bude investovat do nových jaderných zdrojů, budou tyto kroky provázeny stejnou garanční politikou státu a možná podobnými nehospodárnostmi jaké jsme zažili v 80.a 90.letech.