Anatole Kaletsky, komentátor Reuters a člověk, který vede Sorosův Institut nové ekonomie, po čase recykluje svou „pekelnou“ myšlenku „kvantitativního uvolnění pro lidi“, tentokrát s poukazem na projev Adaira Turnera, předsedy FSA (Financial Services Authority), což je britský finanční regulátor. Turner pronesl svůj projev minulou středu.
Podle Kaletského přichází moment recese, který lze srovnat s pohádkou Císařovy nové šaty. Svět si konečně uvědomí, že jeho vládci žili ve zjevné iluzi, z níž si už ani není třeba tropit legraci. Tou iluzí je, že s paralyzovanou světovou ekonomikou, masovou nezaměstnaností a s klesajícím životním standardem nejde nic dělat a že to je fenomén, který s námi zůstane po celá desetiletí.
Podle Turnera i Kaletského je tu metoda, kterou by politici a centrální bankéři měli přestat považovat za tabu či něco nemyslitelného: nově vytvořené peníze by měly být rozdávány přímo občanům anebo vládám zemí, které se potýkají se stagnací. Monetární financování daňových úlev a státních útrat by mělo pokračovat do doby, než se ekonomická aktivita oživí.
Přitom tato myšlenka, tedy distribuce peněz zdarma jako prostředek ukončení hluboké recese, byla teoreticky propagována ekonomy už od 30. let. Jde dokonce o jednu z mála myšlenek, kde se keynesiánci a monetaristé shodli. Keynes navrhoval uložit peníze v dolech, odkud by je vykopávali nezaměstnaní horníci, zatímco Milton Friedman navrhoval shazování peněz z helikoptéry.
Centrální banky přitom již dávno tisknou peníze, rozdávají je však bankám, které na nich sedí a financují také držitele státních dluhopisů. Spotřebitelská poptávka se ale takto nezvedá.
Volba mezi fiskální přísností a státním bankrotem stojí prý na falešné dichotomii. Alternativou státnímu bankrotu není fiskální přísnost a permanentní stagnace, alternativou je, že vlády budou financovat daňové úlevy a veřejné investice tištěním peněz.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].