Tragická zahraniční politika

Pokud čeští politici chtěli zdvihnout nyní hospitalizovanému ministru zahraničí tlak ještě o trochu více, podařilo se jim to.

Tisková konference Mirka Topolánka a George Bushe v Oválné pracovně skončila tragicky. Drtivou většinu času přesvědčoval český premiér americké novináře o spolehlivosti, jednotě a vděku své země. Pak se kdosi na něco zeptal česky a Topolánek přepnul do bojovné rétoriky. Otázka se týkala návštěvy Jiřího Paroubka a Lubomíra Zaorálka totalitní Sýrie. Místo aby si peprnou odpověď nechal na doma, srovnal Paroubka s kubánským režimem. Konsternovaný George Bush po této odpovědi raději poděkoval a ukončil tiskovku.

O druhé Topolánkově vládě se má za to, že českou zahraniční politiku zásadně zlepšila. Triumvirát Schwarzenberg-Vondra-Zahradil má opravdu lepší výsledky než jejich předchůdce v socialistické vládě Cyril Svoboda. Na druhou stranu to, co je pro malou zemi zásadní – čitelnost pozice –, zatím Česká republika stále postrádá.

Jakkoliv je Topolánkův ostrý útok na Paroubka v Bílém domě neomluvitelný, prvotním problémem je samozřejmě samotná cesta předsedy ČSSD do Sýrie. Nebezpečně balancuje na hraně oficiality a paktovat se se zemí, která podporuje mezinárodní terorismus, je dost překvapivý obrat. Když Jiří Paroubek vyhlašoval svou zahraniční politiku všech směrů, mělo se za to, že myslí demokratické směry, a ne panarabskou baasistickou stranu, jejíž iráckou odnož dokonce Američané po svržení Saddáma zakázali.

Mirek Topolánek by si měl udělat pořádek ale i ve svých řadách. Zcela ubohý je český postoj se Kosovu. Ministr zahraničí Karel Schwarzenberg potvrdil, že Černín zaujal pozici mrtvého brouka až do doby, než uznání Kosova bude nevyhnutelné – tedy až to učiní skoro všechny státy Evropské unie. To nemá Česká republika názor na jednu z největších událostí dnešní Evropy? Samozřejmě že má, ale není bohužel jen jeden. ODS je nejspíš pro rychlé uznání, jenže její čestný předseda ne. Tomu už po znovuzvolení otrnulo a opět začíná dělat svou vlastní zahraniční politiku. Tentokrát prohlásil, že v „brzké době" navštíví Bělehrad. Aby nebyla mýlka, prý to nemá nic společného s Kosovem. Těžko tomu ale věřit. Přidejme k tomu postoj lidovců ke Kosovu, který si sami označili jako „výrazně nevstřícný", a vysvětlení české nemohoucí politiky dalšímu drobení Balkánu je zřejmé.

Člověk se až bojí pomyslet na české předsednictví Unie příští rok. Jediným rozumným řešením by mohlo být to, že by Česká republika v předvečer svého předsednictví poprosila všechny země světa, aby na půl roku odložily své konflikty. Důvod? Jedna středoevropská republika totiž není schopna k čemukoliv zaujmout jednotný názor.

Díky za pozornost. Další audia si můžete stáhnout na adrese podcast.respekt.cz