Volby ohrozili politici

Rozhodnutí Ústavního soudu je určitě nepříjemné, ale není zas až tak překvapivé. Pakliže člen parlamentu (Miloš Melčák) podá stížnost k soudu na způsob vypsání předčasných voleb, je přeci logické, že soud bude chtít mít čas na rozhodnutí a do té doby se volby nesmějí konat. Horší varianta by byla, kdyby volby proběhly a Ústavní soud pak třeba rozhodl, že nejsou platné.

Kde je tedy problém? V tom, že politické strany jednoduše a bez debaty rozhodly o rozpuštění sněmovny, ačkoli něco takového česká ústava nezná. Takže výroky Mirka Topolánka o tom, že rozhodnutí soudu aspiruje na zařazení do seznamu bizarností, nebo prohlášení Jiřího Paroubka, že soud ohrožuje kredit země ve světě (ten už mimochodem poškodil svým svržením vlády v době předsednictví EU právě šéf ČSSD) rozhodně nejsou na místě. Na počátku nebyla chyba soudců, ale politiků.

Čeští politici dělají už dlouhá léta chybu v tom, že ústavní otázky řeší bez koncepce, konkurenci na truc a na poslední chvíli. Začalo to už v roce 1992, kdy se dělilo Československo. Chvílemi se zdálo, že 1.1.1993 sice vznikne Česká republika, ale nebude mít ústavu. Ústava se pak sice narychlo sepsala, ale až do roku 1996 se nezřídil Senát, ačkoli měl být spuštěn hned se vznikem republiky. Ještě horší to bylo se založením krajů. Ústava je zmiňovala dávno, ale vznikly až na konci století.

Všechny úpravy volebního zákona, ústavy či důležitějších zákonů se dělaly na poslední chvíli a za účelem momentálního zisku těch, kteří byli právě u moci. Už v roce 1998 se řešilo, že rozpuštění sněmovny je protiústavní a je to tudíž třeba pro budoucnost změnit ústavu. Deset let se rokuje, ale nic se neudělalo.

Když Václav Klaus vyzval politické strany, aby se sjednotily v odboji proti Ústavnímu soudu, neměl by v tom nikdo hledat věcnou podstatu. Prezidentovi nejde o řešení krize, ale o vyřízení účtů s českou justicí, která se mu stále jednoznačně vzpírá (Klaus u Ústavního soudu například prohrál spory s předsedkyní Nejvyššího soudu). Jestli na celé kauze něco zavání problémem, pak především to, že hlava státu odmítá právní stát.

V tuto chvíli nevíme, kdy se volby budou konat. Variant je příliš mnoho. Může to být ještě letos na podzim, ale třeba také až v řádném termínu v létě roku 2010. Bude záležet na rychlosti jednání ústavních soudců. Ačkoli je to nejistá situace, měl by se jim dopřát klid k přijetí dobrého rozhodnutí.

Je ale třeba mít pochopení i pro politické strany. Ty bude každý den odkladu stát nemalé peníze. Mají nakoupeny reklamní prostory v médiích, na billboardech, agentury atd. Nemluvě o tom, že nálady ve společnosti se mohou měnit.

Takže to nejdůležitější je zachovat pevné nervy a nedělat ukvapená rozhodnutí. Vládu máme a parlament také.