Rychle a zběsile
Občas bývají černohumorně označováni jako dobrovolní dárci orgánů. Jak ale upozorňují lékaři vyrážející k haváriím, tohle označení nesedí. Výsledek smrtelných bouraček motorkářů ve většině případů připomíná jatka: v potlučeném lidském těle nezůstane jediný orgán celý. Přitom začátky takových konců vypadají úplně jinak. Podle výpovědí samotných motorkářů si rychlé stroje lidé v Česku kupují proto, že na nich zažívají intenzivní pocity radosti a svobody. Proč ale naplňování téhle touhy tak často končí tragicky?
Není žádnou novinkou, že v Česku se obecně hodně na silnicích umírá. Na silnicích patříme k deseti nejohroženějším národům Evropské unie (například společně se Slovenskem, Rumunskem nebo Bulharskem). Motorkáři ale patří mezi ohroženými Čechy k těm vůbec nejohroženějším.
Podle statistik je u nich osmnáctkrát vyšší riziko usmrcení na jeden ujetý kilometr než u řidiče osobního automobilu. Nejsou krytí plechy kapoty a navíc jízda na dvou kolech vyžaduje kromě daleko větší motorické šikovnosti i schopnost bleskově si dopředu rozmyslet, jak na silnici provádět manévry. Co se v autě dá ještě vyřešit rychlým strhnutím volantu, končí na motorce havárií.
Motorky zároveň zlevnily. Rychlá silniční „pětistovka“, která stála před nějakými deseti lety tři sta tisíc, dnes stojí o polovinu méně. Zároveň se zvyšuje kupní síla, takže motorky jsou přístupné stále širšímu okruhu lidí. Proto policejní experti přiznávají, že nehod motorkářů bude dál přibývat.
Po mediální smršti hlásící kolik o kterém víkendu zase zahynulo motorkářů se objevila celá řada nápadů, jak tenhle trend přibývajících úmrtí obrátit. Ministerstvo dopravy chce zpřísnit řidičské zkoušky a posunout právo řídit silnou motorku z nynějších jednadvaceti na čtyřiadvacet let.
Mluví se také o změně výuky jízdy na motorkách v autoškole. Instruktoři by už neměli sedět za žákem, ale kontrolovat ho z auta. Motorka se spolujezdcem má totiž jiné jízdní vlastnosti – například pomalejší zrychlení – ale po získání řidičáku většinou jezdí motorkáři sami. Mluví se také o výstavbě speciálních dopravních hřišť, na kterých by si motorkáři – ale i řidiči aut – mohli pod dozorem instruktorů osahat chování stroje v extrémních podmínkách.
To všechno jsou dobré nápady. Tu hlavní změnu ale přinese teprve tvrdá a nikým nezpochybňovaná represe ze strany policie. Jestliže jsou řidiči v Česku zvyklí na to, že stačí milé a vstřícné jednání (uplácet vůbec není třeba), aby policisté nad přestupkem přimhouřili obě oči, nikdy se respektu k pravidlům nenaučí. Aby ovšem mohli policisté postupovat tvrdě, potřebují podporu a té se jim nedostává. V Česku pořád panuje atmosféra – i mezi vrcholnými politiky – že vyžadovat důsledné dodržování pravidel je buzerace.
Možná ano. Ale nese výsledky. V zemích, kde vsadili na nemilosrdné dopravní policisty, se za posledních deset let podařilo snížit počet mrtvých na silnicích o polovinu (třeba ve Francii). U nás je to pokles jenom o devatenáct procent.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
