Na činohru do kina

Oscarová Helen Mirrenová ten večer vystoupí v nové adaptaci klasické tragédie Phaidra. První přímý satelitní přenos činohry v historii uvidí diváci ve vybraných sto padesáti kinech po celém světě.

Šéf londýnského Národního divadla Nicholas Hytner se při zapojení do projektu digitálních přenosů samozřejmě inspiroval úspěchem projekcí z Metropolitní opery. Ty sklidily neobyčejně pozitivní reakce jak od kritiků, tak od spokojených diváků ve vyprodaných sálech. Chcete-li vidět některý z přenosů z New Yorku v pražském Aeru nebo Světozoru, musíte si s rezervací na internetu pospíšit. Lidé z Aera předpokládají, že i o lístky z Londýna se strhne slušná bitva: "Operní svět je uzavřenější, většina lidí preferuje spíše činohru. Předpokládáme, že zájem o ni bude ještě vyšší než o operu," vyjádřila se mluvčí kina Nora Eckhardtová.

I když jeden přenos stojí 50 000 liber a peníze musí divadlo shánět i od sponzorů, podle Nicholase Hytnera se investice vyplatí. Není to jen obrovská reklama pro instituci. Větší dosažitelnost pro fanoušky byla jeho dávným snem. Kdyby prý jako teenager z Manchesteru mohl ve svém lokálním kině chodit na Oliviera v Národním, byl by tam pečený vařený.

Hytnerovo nadšení ovšem nesdílejí všichni. Redaktor deníku The Daily Telegraph Dominic Cavendish se například vyjádřil, že digitální přenos do kin se pro činohru nehodí. Je podle něj vhodný pro fotbal, nebo ještě tak pro pompézní a velkými gesty charakterizovanou operu. Činohra prý funguje na mnohem subtilnějším emociálním základě. Jde o navázání přímého a intimního kontaktu mezi hercem a divákem, který podle Cavendishe přes filmové plátno není možný. „Jsem stále přesvědčen, že žádné video, a je jedno v jakém rozlišení, nemůže být plnohodnotným zástupcem zážitku, když jste v přítomnosti herce,“ říká novinář.

Je pravda, z normálních záznamů divadelních představení mívá člověk často pocit, že je něco ztraceno v překladu. Proti kritikově přesvědčení lze ale vznést dvě námitky: Za prvé, zavedené digitální přenosy z New Yorku přinášejí něco, co běžný návštěvník divadla vidět nemůže. Kamera se v přenosech z Metropolitní opery proplétá zákulisím, zpovídá aktéry v šatnách, ukazuje právě ten vzrušující provozní ruch představení, který je běžnému milovníkovi divadla neznámý. Zabírá také účinkující z takové blízkosti, na kterou musí mít návštěvník v hledišti kukátko. Ale hlavně: jde na rozdíl od běžných televizních divadelních záznamů o přímý přenos, čímž se míra vtažení diváka do představení, ať sedí na druhé straně zeměkoule, rapidně zvyšuje.

Z projektů jako je „NT Live“ se dá radovat. Jednoznačně totiž platí to, že pomáhají propagovat divadlo a jednosálovým kinům s digitálními projektory nabízejí šanci, jak účinně vzdorovat multiplexové konkurenci.