Ministerstvo školství chce více investic do sportu

První ucelenou analýzu financování českého sportu za posledních dvacet let představilo včera ministerstvo školství, /http://www.msmt.cz/uploads/soubory/tiskove_zpravy/Analyza_financovani_sportu_v_CR_final.pdf /. Po kritice libereckého mistrovství světa v lyžování, jako akce, která nesmyslně plýtvala veřejnými prostředky, vyplývá z analýzy na první pohled překvapivý závěr: stát by měl do sportu investovat víc.

„Analýza ovšem s mimořádnými výdaji, jako je mistrovství světa v lyžování, nebo stavba multifunkčních hal, jako byla třeba Sazka aréna pro potřeby MS v hokeji, nepočítá,“ vysvětluje mluvčí ministerstva Kateřina Böhmová. „Materiál se zaměřuje na pravidelné výdaje ze státního a obecních rozpočtů a výnosů z loterií do tělovýchovy a sportu. Je to první krok ke koncepci financování sportu. A zároveň na ministerstvu připravujeme i pravidla pro financování velkých mimořádných akcí typu světových šampionátů.“

Podle analýzy patří česká republika k zemím, které v rámci Evropské unie vydávají na sport nejméně – za námi je jen Malta a Bulharsko, daleko před námi jsou například Slovensko nebo Rumunsko. Mezi první návrhy ministerstva školství tak patří omezení byrokracie v rámci tělovýchovných a sportovních organizací tak, aby se zjednodušeně řečeno, dostalo víc peněz ke sportovcům a méně k úředníkům. Druhým požadavkem je, aby stát na sportu nevydělával – z analýzy totiž vyplývá, že přínos ze sportu do státní kasy převyšuje minimálně o jednu miliardu korun ročně výdaje. A konečně: ministerstvo navrhuje zvýšit odvody z výnosů loterijních společností.

Autoři analýzy přiznávají, že získat spolehlivé údaje v oblasti investic do sportu je velmi těžké. Vycházejí ze dvou rozdílných metodik a podle toho také docházejí ke dvěma sadám rozdílných výsledků – podle první z nich například stát na sportu vydělává přes jednu miliardu ročně, podle druhé dokonce přes tři miliardy.
Není totiž například samozřejmé stanovit, co máme považovat za výdaje do sportu. Podle metodiky, kterou použila Francie v době svého evropského předsednictví, aby porovnala výdaje do sportu mezi jednotlivými zeměmi EU, se vychází z výdajů na jednoho obyvatele. A do nich patří třeba i to, jestli si člověk koupí sportovní obuv bez ohledu na to, zda v těch botách chodí běhat, hrát tenis, nebo v nich prostě chodí po ulici.

„Bez ohledu na metodické problémy je to nějaké východisko, se kterým lze dále pracovat a které poskytuje základní orientaci,“ říká Böhmová. A doplňuje, že pokud jde o pravidla pro pořádání velkých sportovních akcí, navrhuje ministerstvo zásadní novinky: povinnost sportovního a ekonomického auditu před přidělením akce a padesátiprocentní podíl financování z jiných než státních peněz. „Nic z toho tu zatím nefungovalo,“ konstatuje Kateřina Böhmová.