Svět jako spiknutí elit: Trump prohrává, ale trumpismus je na vzestupu

Střet Donalda Trumpa a Hillary Clinton se blíží - vyvrcholí již v úterý 8. listopadu 2016. V rubrice Americké volby vám tak od nynějška budeme přinášet informace, postřehy, komentáře a analýzy  z klání o křeslo 45. amerického prezidenta. 

Donald Trump prohrává volby. “Trumpismus” je naopak ve formě. V tuto chvíli to vypadá, že se ani v americké kampani nepodaří vyvrátit a porazit populistické postoje, které se usídlily v celé Evropě, vyvedly Británii z Evropské unie a teď rozvrací americkou demokracii.

Trend v průzkumech je jednoznačný. Trump se od první televizní debaty propadá, skandál okolo nahrávky plné přisprostlých chlapáckých řečí a následná vlna obvinění ze strany žen, na které si magnát v minulosti “něco” dovolil, propad jen urychlila. O kolik přesně Hillary Clinton vede, není jasné, v některých šetřeních to vychází na jedenáct procent, v jiných na čtyři. Trumpova cesta do Bílého domu se v každém případě zúžila na několik stále teoretičtějších možností. Na druhé straně, letošní kampaň je tak vyšinutá, že se překvapivý zvrat nikdo neodvažuje vyloučit.

Důležité ale je, proč Trump prohrává. Zatím v podstatě poráží sám sebe. Podstata jeho propadu spočívá v jeho osobnosti. Z debat jasně vychází jako povrchní, nestabilní a nespolehlivý egoman. Je to zjevně sexuální predátor, agresivní člověk a nedospělá osobnost. Jeho soupeřka dokázala tyhle slabiny dobře vypíchnout a následné skandály potvrdily to, co všichni tušili.

Odmítnout kandidáta do nejmocnějšího politického úřadu na Zemi na základě osobních vlastností je naprosto legitimní: moc, kterou americký prezident disponuje, by se neměla ocitnout v rukou člověka, o jehož mysli existují základní pochybnosti. V tomto smyslu je Trumpův předvolební propad dobrá zpráva.

Ve hře je ale víc. Republikánský kandidát se stal hlavním představitelem populistické revolty, která se žene celým Západem. Jeho porážka by mohla znamenat zvrat - zvlášť, když po vítězství Brexitu působí tento typ politiky téměř nezastavitelně. Problém je v tom, že ani v dlouhé a sofistikované americké kampani se proti trumpismu nepodařilo najít fungující argumentaci. Trump míří v tuto chvíli k porážce, protože se stal

nepřijatelným pro rozhodující voličskou skupinu bílých žen - jednu z mála demografických skupin, jež zůstávala nerozhodnutá a mohla těsný výsledek posunout kterýmkoliv směrem. Na Trumpovo místo ale může snadno nastoupit někdo trochu méně maniakální.

Podstatou dnešního populismu je odmítnutí verze reality, kterou nabízejí standardní média a standardní politici. Všechno je výmysl, ničemu nelze věřit, svět je výsledkem spiknutí elit. A prohrávající Trump roztočil v posledních dnech tuhle pološílenou interpretaci světa do nečekaných obrátek: Hillary Clinton je podle něj na drogách, Clintonovi jsou zločinci (nikoliv v nadsázce, ale zcela vážně) a jsou součástí celosvětového spiknutí proti obyčejným lidem.

Všechno je prý podvod, průzkumy jsou vymyšlené, obvinění jsou vylhaná, výsledky voleb budou zfalšované, podvádět se bude v konkrétních volebních místnostech. Blíží se okamžik rozhodnutí - a mezi zotročením z rukou zločinecké nadnárodní elity a důstojným životem v tomto podání světa stojí teď jen sám Donald Trump. Hysterie stoupá do té míry, že je stále obtížněji představitelné, jak by Trump mohl po ohlášení výsledků přiznat porážku a respektovat zaběhnutá demokratická pravidla hry. V amerických komentářích se začíná objevovat výraz “ústavní krize”.

Pokud Trump prohraje především svým charakterovým vlastnostem, bude jeho prohra nikoliv bodem obratu, ale úvodní salvou velké bitvy. Trumpovo tažení se před očima proměňuje v hnutí, které míří na samu podstatu demokratické společnosti. Přestože zní průzkumy optimisticky, nevyplývá z nich žádný přímočarý happy end.