Hillary Clinton můžou zastavit jen vlažní voliči Hillary Clinton

“Trump ví, že prohrává. Těžce,” stojí v čerstvé exkluzivní reportáži týdeníku Bloomberg Businessweek z centrály, v níž Trumpova kampaň provádí své datové analýzy. “Naše čísla jsou podobná výsledkům Nata Silvera ze serveru FiveThirtyEight,  jenom s tím rozdílem,  že ty jeho mají týden dva zpoždění, protože se spoléhají na veřejné průzkumy,” říkají na rovinu Trumpovi lidé.

Čísla Nata Silvera přitom vypadají v tuto chvíli takhle. V levém sloupci je předpokládaný zisk volitelů zastupujících jednotlivé státy, vítěz jich potřebuje alespoň 270; v pravém sloupci předpokládaná procenta odevzdaných hlasů:

Může tady Hillary ještě vůbec prohrát? Kromě extrémních překvapení, třeba že by kandidátka v amoku konečně uškrtila svého Billa, tu stále jedna cesta existuje: nízká volební účast jejích stoupenců. Žádné kampani nedělá dobře, když je její kandidát dlouho a jasně ve vedení. Voliči mají pocit, že se nemusí namáhat, že je všechno jasné. Když vede už dva měsíce o šest procent, tak se bez jednoho hlasu obejde, říkají si.

Ve Spojených státech navíc plošné průzkumy matou, volby se nakonec (kvůli přepočtu skutečně odevzdaných hlasů na volitele) rozhodují v několika málo klíčových státech. A tam může být výsledek těsný. V tuto chvíli není jasné, jak dopadne nejméně osm států - a teoreticky, velmi teoreticky, má Trump stále ještě jistou šanci prokličkovat se tudy k vysněné metě 270 volitelů.

Trump přitom už nemá mnoho prostoru získat nerozhodnuté voliče, ale může se pokoušet odradit ty, kteří sice podporují Hillary Clinton, ale bez velkého nadšení. “Máme rozjeté tři programy k potlačení volební účasti,” cituje zmíněný týdeník jednoho představitelů Trumpova týmu. Cílové skupiny, které se snaží odradit, jsou bílé liberální ženy, mileniálové a černoši.

Mladí voliči podporovali v primárkách Bernie Sanderse. Na jejich odpuzování spolehlivě pracují úniky emailů zveřejňované na WikiLeaks, které ukazují Hillary jako klasickou kličkující političku, která není z lidí na levém křídle své strany příliš nadšená.

Bílým liberálním ženám pak Trumpova kampaň stále dokola připomíná Billovy skandály s tím, že tenhle chlapík teď sice nebude prezidentem, ale bude součástí administrativy - a také to, že ho Hillary nejen neuškrtila,  ale dokonce ho aktivně kryla.

Černochům zase Trumpovi lidé dokola pouštějí video z roku 1996, na němž tehdejší první dáma hájí manželův nový zákon zpřísňující tresty recidivistům “třikrát a dost” a používá v něm slovo “superpredátoři”. Černošská komunita tohle slovo cítí jako rasisticky zabarvený termín, který využívá bílá komunita k popisu zločineckých gangů černošské mládeže. O tom, jak to první dáma tehdy přesně myslela, se vedou nekonečné spory; podpora černochů je pro ni v každém případě klíčová.

Sama Hillary má ovšem k dispozici zbraň, která funguje na všechny tři zmíněné skupiny najednou (a nejen na ně). Jmenuje se Michelle Obama. Milují ji černoši, mladí lidé i liberální ženy, je to vlastně v tuto chvíli nejpopulárnější politická osobnost na scéně. Pozitivně ji vnímá 64% Američanů (Hillary Clinton se pohybuje okolo 45%, tedy v negativních číslech).

A prezidentova manželka se také v těchto dnech zapojuje do kampaně bezprecedentním způsobem, ale hodně vidět je už od srpna: na předvolebním kongresu byl její projev možná nejsilnějším okamžikem celé letošní kampaně.